Asklépios a had

C. G. Jung v knize Visions: notes on the seminary given in 1930 – 34 uvádí:

asklepios

„Had byl posvátným zvířetem Asklépia, boha lékařů, který měl slavnou kliniku pro veškeré nemoci v Epidauru. Zde byl chován velký had, který byl za vlády Diokletiána, když vypukl mor, přenese z Epidauru do Říma jako apotropaické (zlo zahánějící) kouzlo. Pohár měl s tímto hadem zřejmě něco společného. Antickým symbolem bývá mísa nebo pohár obsahující lék, aby se však tento lék stal skutečně mocným a působivým, aby se stal skutečně léčivým, je potřeba přidat do něj kapku jedu, je třeba přidat hada. Dalo by se říct, že had byl známým Asklépiovým démonem a Asklépios je vlastně božský hrdina – je to zprostředkovatel, pohanský Kristus, spasitelská postava, a jako všichni tito staří hrdinové má duši hada. V severské mytologii platí, že hrdinu lze poznat podle toho, že má hadí oči, výraz jeho očí není lidský, ale hadí. To byla známka jeho božské povahy. Hadí totiž znamená vlastně zvířecí, a zvířecí znamená božské. Nebyl lidský, byl tedy zobrazován jako božský, stejně jako je Duch Svatý zobrazován jako holubice nebo evangelisté jako zvířecí symboly.

Had je tedy démonem duše a při přípravě léku jde o to, že když ho lékař připravuje, jedná se o lidské dílo, které je dobré a správné, ale chybí mu vnitřní síla (virtue) – dokud démon lékařovy duše nepřidá do léku aspoň kapku jedu. Potom teprve lék funguje, potom je v něm kouzelná síla. To je velmi moderní pojetí. Pokud je lékařův lék pouze rutinou opakující poučky farmakologických knih, pak nemá žádnou šťávu, nezabírá.  (zde bohužel text zveřejněný na internetu končí)

Rubriky: Hadi | 3 komentáře

Etymologie plaza

dragon

Pomocí vynikajícího webového nástroje Online Etymology Dictionary jsem zjistil, jakého původu je a v jakých souvislostech je možné přemýšlet o pojmu PLAZ.

Již dříve jsem zmiňoval, že není jasné, jaké slovo v češtině používat. Nabízí se několik možností – Had, Plaz, ještěr, drak
Had je obecný pojem pro určitou skupinu zvířat, která reálně existují v přírodě. Plaz je obecný název pro vše plazivé a má blíže k mytické a archetypální bytosti, která je mým tématem. Drak je chápán jako bájná či pohádková bytost a běžně nebývá s hady příliš spojován. Ještěr je blízký drakovi, nezahrnuje však v sobě hada. Fenomén o který tu jde se dotýká všech těchto pojmů.

V angličtině připadají v úvahu tato slova serpent, snake, reptile, lizard a dragon.  Přičemž snake by byl český had a reptile plaz. Serpent je přesně to slovo, které hledám v češtině – mytický plazo-ještěro-drako-had. Lizard je ekvivalentem slova ještěr. Serpent by mohl být také plaz, ovšem plaz je v češtině příliš odborný a biologický termín, navíc v odborné terminologii jsou serpentes podřádem třídy reptilia.

Přímým základem anglického i francouzského serpent je latinské slovo SERPENS, které souvisí se slovesem SERPERE čili plazit se, což je možné a zajímavé vidět také v souvislosti se sanskrtským výrazem pro plazit se: SARPATI nebo řeckým slovem pro totéž: HERPEIN (had v řečtine je HERPETON).

Ještě zajímavější je etymologie, kterou OTD uvádí u slova dragon, které je odvozováno od řeckého DERKESTHAI, což je něco jako „vidět jasně“, případně „mít jasný, pronikavý, smrtící, umrtvující pohled.“

Nesmí se také zapomínat na výraz OPHIDIS (či OPHIDUS?? – bohužel má řečtina je na úrovni nula jak by řekl Kungfu Panda), což je také řecký výraz pro hady a je používán například v souvislosti s gnostickými sektami uctívajícími hadí božstva, ale i jinde.

Další směr výzkumu: lingvistická a sémiologická analýza těchto souvisejících pojmů

P.S. Zařazení hadů do biologické taxonomie (viz např. TADY nebo TADY)
Třída –  Reptilia
Řád – Squamata čili šupinatí
Podřád – Serpentes či Ophidia
Podřád Serpentes se dále dělí na dva podpodřády Alethinophidia a Scolecophidia, které se dělí na 18 rodin

Rubriky: Hadi | Komentáře: 1

Alchemický drak III.

skenovat0003

Titulní list spisu Tripus Aureus z roku 1677 ozřejmuje názorně dvojí tvář alchymie. Obraz je rozdělen na dvě části: vpravo je laboratorium, ve kterém jen v krátkých kalhotách oděný muž kutí s ohněm, vlevo je knihovna, v níž spolu konferují opat, mnich a světský člověk. Uprostřed se na peci zvedá trojnožka s baňkou, ve které se objevuje okřídlený DRAK. DRAK symbolizuje prožitek, vizi laborujícího a teoretizujícího alchymisty. DRAK jako takový je monstrum, to znamená symbol smíšený z chtonického principu hada a vzdušeného principu ptáka. Jak Ruland potvrzuje, je variantou Merkuria.

skenovat0004

Merkurius je ale ve hmotě se zjevující božský, okřídlený Hermés, bůh zjevení, pán myšlení a psýchopompos par excellence. Tekutý kov „živého stříbra“, rtuti, byl tou podivuhodnou látkou, která dokonale vyjadřovala povahu onoho stilbón, toho, co se leskne a je vnitřně oživeno. Mluví-li alchymista o Merkuriovi, vnějškově míní rtuť, ale vnitřně ve hmotě skrytého nebo uvězněného světotvorného ducha. DRAK je asi nejstarší figurální symbol alchymie, který máme dokumentárně doložený. Objevuje se jako požírač svého ocasu (Úroboros) v díle Codex Marcianus, spadajícím do přelomu 10. a 11. století, s popisem: „Jedno-Vše“. Alchymisté neustálé opakují, že „opus“ vychází z jedné věci a k jednomu zase přivádí zpátky, je tedy do jisté míry koloběhem, tak jako drak hryzoucí vlastní ocas. Proto se Dílo často označuje jako „circulare“ = kruhové nebo „rota“ = kruh. Merkurius stojí na začátku i na konci Díla. On je „prima materia“, „caput corvi“ (hlava havrana), „nigredo“; jako drak polyká sám sebe a jako drak umírá a opět je vzkříšen jako lapis (Kámen). On je hra barev „pavího chvostu“ a rozdělení na čtyři elementy. On je hermafrodit počáteční podstaty, jenž se rozestoupí v klasickou dvojici tvořenou bratrem a sestrou a sjednotí se ve spojení, aby se zase objevil v zářivé podobě „nového světla“ Kamene. Je kov, a přece tekutý, hmota, a přece duch, studený, a přece ohnivý, jed, a přece léčivý nápoj, symbol sjednocující protiklady.

skenovat0005

Rubriky: drak, hermetismus | Napsat komentář

Alchemický drak II.

skenovat00014

Mnozí se v dlouhých disputacích přou o to, zda Kámen zvaný mnoha jmény sestává z více substancí, nebo ze dvou, nebo jen z jedné. Ale tento filosof  Scites a Bonellus říkají, že celé Dílo a substance celého Díla nejsou nic jiného než voda: a její režim se neodbývá v ničem jiném než ve vodě. A vskutku je to jedna substance, ve které je všechno obsaženo, a to je síra filosofů, která je voda i duše, olej, Merkurius a slunce, oheň přírody, orel, slzy, prvotní látka mudrců, materia prima dokonalého těla. A ať filosofové svůj Kámen nazvali jakýmkoli jménem, míní a ukazují na tuto jednu substanci, to znamená onu vodu, ze které všechno vzniká a ve které vše je obsaženo, jež vše ovládá, v níž dochází k omylům a ve které se omyl sám koriguje. Pravím ale filosofická voda, nikoliv obyčejná voda, nýbrž voda merkuriální, ať je jednoduchá nebo složená. Obojí totiž je filosofická voda, ačkoliv obyčejný Merkurius je jiný než ten filosofický. Ona voda je jednoduchá a nesmíšená; tato sestává ze dvou substancí: z naší rudy a z jednoduché vody. Tyto sloučené vody vytvářejí filosofického Merkura, pročež je třeba se domnívat, že substance neboli prima materia sama sestává ze sloučené vody. Někteří slučují ze tří, někteří jen ze dvou. Mně stačí dva druhy: mužský a ženský, bratr a sestra. Jednoduchou vodu však rovněž označují jako jed, rtuť, cambar, aqua permanens, gummi, ocet, moč, mořskou vodu, DRAKA, HADA.

skenovat0002

Rubriky: drak, hermetismus | Napsat komentář

Alchemický drak

Základnou Díla je prima materia, jež je jedním z nejproslulejších tajemství alchymie. To není udivující potud, poku představuje neznámou látku, která nese projekce autonomního duševního obsahu. Taková látka nemohla být přirozeně uváděna, protože projekce vychází z individua a následkem toho je v každém případě jiná. Proto také není správné tvrdit, že alchymisté neřekli, co prima materia je; naopak dali až příliš mnoho odkazů, a tím si nekonečně protiřečili. Pro jednoho byla prima materia rtuť, pro jiné bronz, železo, zlato, olovo, sůl, síra, moč, voda, vzduch, oheň, hlína, krev, živá voda, lapis, jed, duch, oblak, nebe, rosa, stín, moře, matka, měsíc, DRAK, Venuše, chaos, mikrokosmos

skenovat00012

Jako „Jedno-Vše“ (universum) (HEN TO PAN) označovaný merkuriální DRAK řecké alchymie dal podnět k tomu, aby prima materia byla charakterizována jako unum (jedno), unica res (jediná, jedinečná věc), monas (jednota), a také k výroku Liber Platonis quartorum, že člověk je způsobilý k dokončení Díla, protože má to jednoduché, totiž duš. – Mylius líčí prvotní matérii jako „prvotní, původní element“ (elementum primordiale). Ona je „čistý subjekt a jednota forem“, do níž by libovolná forma případně byla přijata. Ve druhé verzi Turby říká Eximindus:

Oznamuji vám, synové nauky, že počátek všech stvoření je určitá první, vždy existující a nekonečná přirozenost, která všechno vaří a ovládá a jejíž aktivní a pasivní aspekt zvědí a rozpoznají jen ti, který je dána obeznámenost s posvátným uměním.“

C. G. Jung, Představy spásy v Alchymii

Rubriky: drak, hermetismus | Napsat komentář

Diagram řeky

„Diagram řeky“ je jedním z legendárních podkladů I-ťingu, Knihy proměn, která ve své dnešní formě pochází zčásti ještě z 12. století před Kristem. Podle pověsti vynesl z řeky magické znaky tohoto diagramu drak. Mudrci na něm objevili kresbu a v ní zákony světového řádu…  Podklady I-ťingu sahají až do třetího tisíciletí před Kristem. Není mi bohužel nic známo o tom, zda tato prastará představa čínské filozofie ovlivnila či neovlivnila vznik mnohem mladších tantrických mandal. Přes dalekosáhlou principiální podobnost symbolické ideje, jak ukazuje zkušenost a jak jsem doufám dokázal, stále znovu nezávisle na sobě, autochtonně vznikají ze zjevně všudypřítomné duševní matrice. (C. G. Jung)

skenovat0001

Jungův pojem duševní matrice mě bude muset zajímat. Kde taková matrice je? Jak ji lze prokázat? Jak dochází k tomu, že obsahy duševní matrice se projeví v individuálním vědomí? V jaké formě vlastně obrazy vědomí existují než se stanou vědomými? V jaké formě, kde a jak existuje archetyp draka mimo své konkrétní projevy? V duševní matrici? V mozku? Někde jinde v přírodě?

Rubriky: drak, náboženství | 4 komentáře

O skrývání rostlin

K přirozenosti patří nejen obrovská nadbytečnost její zjevné pestrosti, ale také jakási cudná skrytost, skrývající prameny života i bytí. Fysis kryptesthai filei, „přirozenost se ráda skrývá“, miluje se skrývat, tak to napsal už Hérakleitos. Je jako léčivá rostlina, která vyrůstá na slunce, do viditelného světa, ale svůj kořen navracející zdraví skrývá v neprůhledném humusu. Mudrc dokáže tuto rostlinu rozpoznat: vydělí ji náležitě od ostatních, zpřístupní její kořen a ukáže jej. Přirozenost této rostliny ukáže tím, že ji odliší a dá jí zapůsobit: vyléčí její mocí, neboťumí dát prostor jejímu působení. Ta rostlina tím sice přijde o život, ale její život nebyl zmarněn. Projevila svou moc, předala svůj smysl.

Z. Kratochvíl, Filosofie živé přírody

lipid-metabolism

odliší a dá ji zapůsobit: vyléčí její mocí, neboť umi dát prostor jejímu působení

– Jak je možné, že dochází ke komunikaci mezi rostlinou a člověkem?
– Jak to, že rostlina může působit změny v lidském těle? Neptám se „jak“ je může způsobit, ale co je smyslem tohoto působení, co je jeho důvodem, co je jeho základem. Je to nahodilé chemické propojení nebo cílená činnost rostliny nebo něco jiného?
–  Rostlinu pozřu a učiním jí součástí svého metabolismu, svých procesů neustálé proměny směřujících k dynamické rovnováze. Jak funguje látková výměna mezi rostlinou a tělem?

– Rostlina je upravena do poživatelného stavu (rozžvýkání, uvaření, rozpuštění, vykouření)
– Rostlina mění formu, stává se z ní jídlo nebo kaše nebo lék nebo droga.
– Pozřená směs se v žaludku smíchá s kyselinami a enzymy, ve dvanáctníku a přidružených orgánech je obohacena o enzymy a další látky. Vyrobená směs je pak v intervalech vstřikována do střev, kde jsou vstřebávány užitečné látky a  oddělována odpadní hmota. Každá látka se vstřebává jinak a na jiném místě. Lidský metabolismus je v tomto ohledu zřejmě značně rozmanitý a variabilní.
– Osud každé z užitečných látek je pak nutné sledovat spolu s cestami, jimiž procházejí další a další metabolické procesy.
– Jestliže existují (rostlinné) látky, které dokážou měnit vědomí, je možné pochopit jejich působení na základě analýzy jejich metabolických cest. Otázka je, jestli bude takové vysvětlení stačit. Jde totiž o to, jak vysvětlit, že určitý stav tělesné tkáně může vyvolat mentální stav. Kde v těle nebo v látkách, které přijímáme do těla, je obsaženo vědomí, mentální stav, duševní projev?

– Kde ve vědomém těle máme hledat vědomí? V mozku, v srdci nebo v břiše? Je možné vědomí takto lokalizovat? Nepatří vědomí mezi jevy, které nelze vysvětlit na základě částí, které ho zřejmě produkují?

– Je vědomí jev, který je omezen pouze na člověka? Asi záleží na tom o jaké rovině vědomí mluvíme? Má vědomí nějaké úrovně? Pokud ano, v jakém smyslu a na čem je založena odlišnost různých rovin vědomí?

– Co je to vědomí z evolučního hlediska? Kdy a u jakých organismů se poprvé objevuje? Je rozdíl mezi výrazy „vědomý organismus a „organismus“? Pokud se vědomí objevuje až na určité úrovni organizace hmoty, kde je předtím, než se patřičná forma organizace objeví? Dá se vědomí vysvětlit na základě znalostí o složení hmoty?

– Jak je možné, že vědomí může mluvit samo o sobě?

Rubriky: biochemie, biologie, fyzika, přírodní vědy | Štítky: , , , , | 5 komentářů

Hadi Starého zákona I. – Prvotní hřích

29182-large

První Mojžíšova

1, 23 – 25: Byl večer a bylo jitro, den pátý. I řekl Bůh: „Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!“ A stalo se tak. Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré.

1, 26: I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“

1, 27 – 30: Bůh také řekl. „Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu.“ A stalo se tak.

adam_and_eve_1

3, 1 – 5: Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě? Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je usprostřed zahrady, Bůh řekl: „Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.“ Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“

3, 9 – 15: Hospodin Bůh za volal člověka: „Kde jsi?“ On odpověděl:“Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“ Bůh mu řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“ Člověk  odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“ Proto řekl Hospodin Bůh ženě: „Cos to učinila?“ Žena odpověděla: „Had mě podvedl a já jsem jedla.“ I řekl Hospodin Bůh hadovi:
Protožes to učinil, buď proklet,
vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře.
Polezeš po břiše,
po všechny dny svého života
žrát budeš prach.
Mezi tebe a ženu
položím nepřátelství,
i mezi símě tvé a símě její.
Ono ti rozdrtí hlavu
a ty jemu rozdrtíš patu.“

___________________________________________________________________________________________________________

Tohle je, jak známo, jeden ze základních západních mýtů. I když pochází z Orientu (Kde, kdy a jak západ končí a začíná je samozřejmě problém). Jeho životnost je neuvěřitelná. Nepochybně za ni vděčí křesťanství, oné prazvláštní sektě z období helénismu, která se stala jednou z vládnoucích světových organizací. A její vláda byla spojena právě s tímto mýtem.

Pokud se soustředíme pouze na hadí motiv a pomineme otázku lidského panství, hříchu, viny, atd., tak první pozoruhodnou věcí je to, že had je  tu zobrazen jako součást stvoření, patří mezi to, co je dobré. Dokonce plazivost jako taková je, zdá se, považována za jeden z významných znaků pozemských tvorů: „všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu.“ Bohužel nemohu čerpat z originálu, ale bylo by jistě zajímavé zjistit, jestli výraz „plazit“ koresponduje v hebrejštině nějak se slovem had. Vypadá, to ale, že plaz je tu nějak obecnější a nevztahuje se pouze na to, čemu říkáme plaz v češtině: „nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ Dokázat to ale zatím nemohu, to by skutečně vyžadovalo rozsáhlé studium originálu. Ovšem situace „hada“ by se tím radikálně změnila, protože had by pak byl vlastně jakýmsi zástupcem všeho živého na zemi.

Nebo je možné, že tím měli staří Hebrejci na mysli plaza jako toho, kdo není člověku užitečný, kdo mu neslouží, ale škodí, tzn. škodlivou stránku přírody, pochopitelně škodlivou z hlediska pastevců, zemědělců a kočovníků Blízkého východu.  Tzn., že by hebrejský mýtus o hadovi byl vlastně odpovědí na otázku „Proč žijí na zemi škodliví tvorové?“.

Nevím ale, jak by se pak dalo vysvětlit to, že had je „nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil„. Jak to, že had zná tajemství stromu poznání? A proč je to vlastně had, kdo ženu pokouší? Proč to není třeba lasička nebo vrána nebo jakákoliv jiná bytost?
S hadem se v židovském stvoření objevuje lež a podvod. Jaké jsou ale motivy této lži? Had chce, aby žena otevřela oči a poznala, tak jako Bůh, dobré a zlé. Proč to chce? Je snad had původcem svobodné vůle? Je tím, kdo vytrhuje člověka z nevinné nevědomosti o povaze vlastních činů a ukazuje mu, že mohou být dobré nebo zlé? Proč to nebyl sám Bůh, kdo ukázal člověku povahu jeho svobody? Proč je člověk za svou svobodu trestán?

Zdá se jakoby hebrejský bůh jednal s člověkem jako pastýř s dobytkem. Když mě budeš poslouchat, budeš mít dost pastvy, vždyť ti dávám celou Zemi. Když se ale budeš chtít řídit vlastní vůlí, tak ses vlastně splašil a já tě poženu leda tak na porážku. Dobytek, co se pořád plaší a utíká, nemohu potřebovat.

Hebrejci tedy zřejmě chápou svobodu volby jako trest, je to pro ně základ hříšnosti, tzn. negativity člověka. Člověk je ten, kdo, jak je ze zkušenosti zřejmé, nesplývá s místem vymezeným mu ve stvořené přírodě, dokonce ani žádné takové místo nemá. Jediným jeho pravým domovem, místem, kde je bez viny a nemusí se rozhodovat, je místo mimo přírodu, mimo ten svět, v rajském bezčasí dokonalého splynutí se stvořením.

Možná že had je tím, kdo způsobuje přechod z rajského do lidského stavu právě proto, že představuje odvrácenou tvář přírody – hlavně jeho jed. Příroda není právě přátelské místo, není to rajská zahrada, je plná šelem, nástrah a nebezpečí a had je možná jejich ztělesněním. Také proto je patrně nejchytřejším tvorem, zbavuje totiž člověka iluzí o neporušeném stavu splynutí. Příroda, která byla zcela božská a nádherná, se stává smrtící a nebezpečnou. Člověk se musí bránit a musí se naučit rozeznávat, co je pro něj dobré a co není.

A ještě jednou: Proč tedy had a ne někdo jiný? Napadá mě srovnání poslední výše citované pasáže se zaříkáváním egyptského prahada Apepa. Veršovaná pasáž, v níž je had proklet, působí jako součást rituálu. Rituálu, při němž byly zaříkávány síly zlé a nečisté, síly chaosu a smrti, které zapříčiňují, že ve stvoření není všechno tak úplně v pořádku, tak úplně podle dokonalého božského LOGU. Příroda má sklon být nepředvídatelná, resp. smrtící. Není to pouze dárkyně a živitelka, ale také strašlivá síla zániku a zničení. Ta má být božským prokletím navždy zažehnána a realita se má stát černobílou. Na jedné straně dobrotivý Hospodin, na druhé straně hříšné stvoření.

Rubriky: Hadi, náboženství, vznik života | Štítky: , , , | 13 komentářů

Gnostický had

gnose-2-matousek

Jednáme-li o soustavách ofitských, vracíme se zase k prvním počátkům gnose. Jak jméno již značí, běží zde o gnostické sekty, v jichž učení hrál důležitou roli symbol hada (had sluje řecky OFIS). Souborným jménem ofitů označujeme tudíž sekty gnostické pro jichž učení jest symbol tento charakteristický. Symbol hada hrál důležitou roli v různých starověkých náboženstvích a mystériích, a nutno míti za to, že gnose, na symbol tento navazující, jest z nejstarších forem gnose vůbec a že přijetí tohoto symbolu gnosí křesťanskou svědčí o přímé souvislosti její s gnosí předkřesťanskou

motherearthdemons3lp61

Symbol hada jest z nejstarších symbolů náboženství a s kultem hada setkáváme se v náboženství všech starověkých národů od Indie přes Babylón až do Sýrie, Fénicie, Egypta a Řecka. Symbol hada představoval nejvnitřnější proces při zrození světa i člověka a vztahoval se též k mystickému znovuzrození. Byl obrazem tvůrčí síly a ve své nejnižší podobě symbolem falickým, neboť fysické plození jest nejnižším projevem činnosti tvůrčí vůle a procesu vývoje světového.

seven_sisters_med72

Podle Jablonského ctili Egypťané Stvořitele, Knefa, pod symbolem hada. Horapollo pak praví, že symbolem hada značili Egypťané Ducha, pronikajícího celý svět. A týž autor dí dále, že chtějíce znázorniti věčnost nebo svět, zobrazovali hada, užírajícího svůj vlastní ohon. Eusebios uvádí ze Sanchuniathona, že Féničané nazývají hada Agathodémonem, tj. dobrým duchem, jemuž dali Egypťané ve stejném smyslu jméno Knefa, a v §51 tamtéž praví, že had položený do středu kruhu, jenž jej se všech stran obepíná, značí Egypťanům Dobrého ducha.

21700

V náboženství a mytologii starých Řeků měl symbol hada rovněž důležité postavení. Vystupuje zejména do popředí v orfismu. Orfikové učili, že Praduch světa zrodil se z vejce, které si představovali jako vejce hadí, v čemž je asi utvrzovala starověká pověst, že had přichází bez matky na svět. V čele jejich učení byl princip času, jsoucí od věčnosti, Kronos, „čas nikdy nestárnoucí“, jenž byl vyobrazován v podobě okřídleného hada s obličejem boha, spojeným s hlavami lva a býka. Tento Kronos utvořil z éteru a chaosu „vejce světa“, z něhož se zrodil prvorozený z bohů, Protogonos či Fanés (tj. zářící), jenž choval zárodky všecho; proto byl zároveň muž i žena. Byl vyobrazován se zlatými křídly, s hlavou býka a s hadem na hlavě. Fanés zplodil pak Noc, dále strašlivé božstvo v podobě hada (Echidnu) a z Noci zplodil nebe a zemi. Pán nad světem nazývá se u orfiků proto drakem či starým hadem.

370neworph

Had byl též v eleusinských mystériích důležitým mystickým symbolem. Na lovatellinské náhrobní váze zříme mystu, laskajícího se s hadem, otočeným kolem Démétry. Též v mystické cistě byl chován had. A v mystériích Sabaziových byl mystům vpuštěn za ňadra zlatý had a zpod šatu zase vytažen.

cosmicegg

Gnose, vzniklá na půdě židovské, osvojil si záhy symbolismus hada, učený v mystériích pohanských, a spojila jej s představami biblickými. I jali se chápati hada Genese, hůl Áronovu, proměněnou v hada, a vztyčeného kovového hada v poušti, předobrazujícího Krista, jako představy, rovnající se mythům mysterijním.

otm8ra

A. Dieterich dokázal, že největší vliv na ofitskou gnosi měl orfismus. To jest nejlépe viděti na symbolu a kultu hada. V magických papyrech jest obsaženo množství orfických písní, setkáváme se zde často s uctíváním hada a není pochyby, že tento kult hada, jenž byl později spjat s různými mythologémy východními, přešel odtud do ofitských obcí gnostických, které ve svých počátcích od magických kruhů, z nichž zmíněné papyry vzešly, se asi nelišily.  Stephani uveřejnil vyobrazení stříbrné mísy, představující bakchantku, která otevírá víko košíku a hada, plazícího se ven, napájí z kantharu. Toť „krmení hada v orfických mystériích“. Srovnejme s tím, co vypravuje Epifanos o svých ofitech, kteří ukazují již křesťanské vlivy: „Krmí skutečného hada a předkládají tomuto svému bohu v podobě hada chléb. Slavíce mystéria, položí chléb na stůl a volají hada. Každý z přítomných políbí hada, zapějí hymny, a slavíce eucharistii, lámou a rozdělují chleby, které hadem byly olízány.“

snakeritual

Rubriky: hermetismus, náboženství, serpent | Štítky: , , , , , | Napsat komentář

APOFIS

Z níže uvedených převyprávění mýtu o Apepovi by se mohlo zdát, že tento had bude v egyptském myšlení bytostí negativní.  Když se ovšem začteme do přepisů vlastních egyptských textů bude to už vypadat mnohem složitěji. Hadí symbolika v egyptském náboženství je mnohovrstevnatá a had rozhodně nepředstavuje pouze síly chaosu a zla, ale je naopak často k vidění v kontextu opačném.

[My] soul is among . . . . . . you who have done battle on my behalf, who have protected me against Apep, who have life through my soul, who have being through my bodies, who stablish your seats of holiness which have been decreed to you that ye may exist therein, [who are with your souls] by day, who are in my following in the Tuat, when I make my way through the night and when I destroy the darkness (Kniha Bran)

Apép, Apop, Apepi, Apofis, Aaapef, Rerek – démon, ztělesnění temnoty a chaosu, opak světla a Ma’at. Uctívaný od doby Střední říše. Byl mu udělen titul „Nepřítel Rea„. Svou funkci získal po spojení Atuma a Rea v božstvo Atum-Re.  Byl ztělesněním veškerého zla ve formě hada nebo krokodýla, v pozdním Egyptě dokonce draka.  Získal také tituly jako „Had Nilu“ nebo „Zlý ještěr„.

Vyobrazení hada jako možného nepřítele slunečního boha lze v Egyptě spatřit už na 4000 let staré nádobě z naleziště Naqada. Hadovití nepřátelé slunečního božstva jsou doloženi v Textech z pyramid a jinde ještě před objevením se jména Apep.

Etymologie jména Apep není zcela jasná, podobný kořen slova ve starověké egyptštine nikde neexistuje. Přesto se vykládá pomocí výrazu „vyplyvnutý“. Jako vyplyvnutý byl Apep patrně stvořen staroegyptskou bohyni Nit, která byla v tradici Devítky ztělesněním pravod stvoření a vyplivla dlouhou slinu na boha Nu, ztělesnění téhož v Osmičce. Podle některých vykladačů mohl být sám Apep starším stvořitelem a pánem bohů. Po nájezdech Hyksósů a ustanovení Seta hlavním božstvem se hlavním bohem zla stal Set, který postupně přebral všechny Apepovi znaky, až s ním nakonec splynul.

Příběh o boji mezi Apepem a Reem byl napsán až v době Nové říše. Apep leží celý den skryt za horizontem, čili je součástí podsvětí, ve dne nemůže na všemocného Rea zaútočit. Podle jedné verze číhá Apep na Rae na západě v hoře Bakhu, v místě, kde slunce mizí za obzor. Podle jiné verze útočí na Rea těsně před soumrakem v desátém okrsku Noci. Ale míst, kde by se mohl skrývat je tolik, že si díky tomu Apep vysloužil titul „Obkružitel světa„. Apep byl tak obrovský a mocný, že jeho řev zatřásl celým podsvětím. Podle některých verzí je Apep v podsvětí ve vězení a zuří tam, protože byl dříve vládnoucím bohem, ale Re ho svrhl z trůnu, příp. páchal zlo a byl v podsvětí uvězněn za trest.

V bitvě používal Apep magický pohled, který Rea  a jeho doprovod zhypnotizoval. Apep je chtěl spolknout zatímco dávil podsvětní řeku, po které Ra cestoval. Apepovi často v boji pomáhali jiní démoni, hlavně Sek a Mot. Když Apep hltá své protivníky, způsobuje to narušení vesmírného řádu, provázené bouřemi a zemětřesením. Někdy se mu dokonce podaří pohltit Ra i během dne, což odpovídá zatmění slunce, Re je však svými pomocníky velmi brzy osvobozen.

Každodenní Apepova porážka byla zajišťována modlitbami kněží a věřících v chrámech. Množství různých rituálů sloužilo k jeho zahnání a pomáhalo Reovi v jeho cestě podsvětím. Hlavní rituály a postupy byly zaznamenány např. v Knize svržení Apepa nebo v Knize Apofisově. Jeho postupné zahánění bylo rozděleno na několik kroků: Plivání na Apepa, zadupávání levou nohou, probodení Apepa kopím, spoutání Apepa, rozřezání Apepa nožem, upálení Apepa. Příběhy Apepovi porážky byly často provázeny návodem na výrobu voskových figurin či kreseb, na které pak bylo ritálně pliváno, atd.

Jelikož byl Apep obyvatel podsvětí, byl také někdy považován za „požírače duší“, a proto se před ním museli chránit tak mrtví, takže byli často pohřbíváni spolu se zaklínadly, která ho mohla zničit, jak dokládá velké množství Knih mrtvých.

WIKIPEDIA

___________________________________________________________________________________________________________

Apep byl božstvem zla a zkázy sídlícím ve věčné temnotě. Každý den se pokoušel spolknout Sluneční člun boha Rea na jeho cestě podsvětím.  Původní Setovou rolí bylo bojovat s Apepem a zabránit mu ve zničení člunu. Někdy se to hadovi podařilo a svět upadl do temnoty. Set a jeho společník Mehen, však udělali díru v Apepově břiše a  Sluneční člun mohl uniknout.  Apep velel armádě démonů, která sužovala lidstvo.

Kněží boha Rea vykonávali každoročně velký rituál Vyhánění Apepa. Uprostřed chrámu bylo umístěno zpodobení Apepa a kněží se modlili, aby se do hada vtělilo veškeré zlo celého Egypta.  Socha pak byla pošlapána, rozdupána a rozmlácena holemi, potřísněna blátem a nakonec spálena a zcela zničena.  Tak se podařilo Apepa zase na rok zastavit.

http://www.touregypt.net/godsofegypt/apep.htm

__________________________________________________________________________________________________________

Apophis byl velkým nepřítelem slunečního boha Re. Byl ztělesněním sil rozkladu, temnoty a nebytí. Byl jakousi propastí, černou dírou. Každého, koho pohltil, odeslal do nebytí, kterého se Egypťané tak báli. Protože existoval mimo přírodu, nepotřeboval žádnou potravu kromě vlastního řevu. Byl to obří had a měl existovat od počátku času ve vodách prvotního chaosu ještě před stvořením. Jeho moc byla tak velká, že mohl existovat donekočna v nikdy nekončícím cyklu útoku a porážky. Je znám pod mnoha jmény: Zlý ještěr, Nepřítel, Protivník, Obkružitel světa či dokonce Had znovuzrození.

Není doložen před obdobím Střední říše. Zdá se, že egyptská mysl ho zplodila během krize hned po době velkých pyramid.  Hlavní období rozvoje jeho mytologie spadá zřejmě do období Nové říše. V různých textech lze nalézt líčení jeho zlých skutků. Nejznámější je pronásledování slunečního člunu boha Rea.  Právě když se měla sluneční bárka vynořit ze své noční plavby podsvětím, zaútočil Apop a jeho strašlivý řev se nesl temnotou. Had prý zatarasil člunu cestu svým zakrouceným tělem, které je proto označována jako „písečné břehy“, a také chtěl pohltit podsvětní řeku.

Někdy je Apofis ztotožňován se Setem, bohem chaosu. Apofis je však vždy a za každých okolností hrozivý a temný, kdežto Set může být někdy i dobrotivý. Set měl dokonce původně za úkol bránit člun boha Rea před útoky hada. Podle některých vyprávění dokázal Apofis zhypnotizovat Rea a všechny, kdo byli s ním, kromě Seta. Ten dokázal jeho smrtícímu pohledu odolat a zahnal ho úderem svého kopí.

Podle jiné verze byly do této stále se opakující bitvy o zachování stvořeného řádu jak Re a jeho doprovod, tak také mrtví putující podsvětím zosobnění bohem Šu. Hlavně podle Knihy bran pomáhají Reovi bohyně Isis, Nit a Serket, spolu s dalšími menšími božstvy a nějakým druhem opic, chytit Apepa do kouzelné sítě. Nakonec byl bohy polapen a Horus rozsekal jeho tělo na kusy. Apep ovšem každou noc ožívá a útočí znovu. Podle některých verzí mýtu je Re dokonce Apepem chycen do smyčky hadího těla nebo přímo spolknut a zase vyplivnut. Což je metafora znovuzrození a obnovy.

Apofis byl také, stejně jako Set, ztotožňován s hrozivými přírodními jevy jako bylo např. zatmění slunce, velké bouře či zemětřesení. Byl proto chápán jako neustálá hrozba pro stabilitu celého vesmíru.

Obvykle je Apofis v pohřebních textech popisován jako velký had se zploštělým a dlouze zakrouceným tělem. Někdy je uvedeno, že byl dlouhý okolo 16 metrů a přední část jeho byla z křemene. Obvykle je zobrazován ve fázi polapení, rozřezání nebo během toho, kdy je ničen, často množstvím nožů. V hrobce Ramessse VI v Údolí králů je Apofisovo zobrazení doplněno 12 hlavami, které představují ty, které spolykal a kteří jsou nyní, poté co je poražen, osvobozeni. Jakmile Re kolem hada propluje, mají se hlavy vrátit zpět do Apofisova břicha dokud nebudou zase osvobozeny. V různých soukromých hrobech, na pohřebních papyrech, atp. je líčena scéna, kdy se Re a Hathor ve formě kočky pokoušejí zabít hada nožem. Symbol hada se také vyskytuje na několika chrámových plastikách v Dendeře, Luxoru, Deiru, El-Bahri či Filae. Na symbolu je zobrazen král, který udeřil do oválného předmětu představujícího zlé „Apofisovo oko“.

http://touregypt.net/featurestories/apep.htm

________________________________________________________________________

Apep byl znám pod různými jmény. Většinou byla ale dávána přednost tomu nechávat ho bezejmeným. Protože ať už bylo jeho pravé jméno jakékoliv, bylo udržováno v tajnosti, aby se jeho vyslovením nedodávala tomuto mocnému démonovi další síla.  Apepova moc představovala chaotickou stránku vesmíru, ničivou a temnou tvář přírody.

Ačkoliv většinou je Apep popisován jako zlý, raní tvůrci mýtů si byli vědomí toho, že život znamená sounáležitost protikladných hodnot. Skutečnou moc bylo proto možné vidět v protikladu mezi Apepem jako ničivou temnotou a Reem jako slunečním božstvem dávajícím teplo a světlo, když cestuje nebem na své sluneční bárce.

Každý den se pokoušel Apep přerušit cestu slunečního člunu vedoucí z východu na západ. Bouře, tma, zatmění, déšť – to všechno byly zbraně použité proti Reovi a jeho vládě v nebi. Umírající bůh Re doputoval do podsvětí na začátku noci a na začátku každého dne se znovu zrodil.

Re byl na své pouti vždy provázen mocným božským doprovodem. Bohové Set a  Mehen bojoval proti drakovi noži a kopími. Osiris, pán podsvětí, a jeho sestra Isis, spolu s bohyní Neftys, používali modlitby a prosby, které měli Rea magicky ochraňovat.  Na zemi mu pomáhali lidé a kněží prostřednictvím modliteb, zaklínadel a rituálního vyhánění, aby tak zajistili pokračující Reovo vítězství nad temnotou.

http://www.squidoo.com/apep
____________________________________________________________________________________________________________

Překlady staroegyptských textů na Internet Sacred Texts Archive

Zaříkávání Apepa

Rubriky: drak a hrdina, Hadi, náboženství, serpent | Štítky: , , , | 3 komentáře