Další z ayahuascových hadů

Na počátku jsem si uvědomil, že jsem navzdory noční temnotě mohl vidět stromy a keře okolo chýše. Měl jsem noční vizi. Mé oči zachytily pohyb obrovského hada šplhajícího na palmu, byla to anakonda. Šel jsem k ní. Anakonda ke mně zvedla hlavu a otevřela svá ohromná ústa. Uvnitř byly různé představy. Zíral jsem tam. Viděl jsem lidi. Činilo mi potěšení vidět je: mou matku a otce, učitele nižší střední školy, který mě učil hygieně, sestřička, několik lékařů. Všichni v jednom kuse drmolili poučky, abych si nepromáčel nohy, abych nepozřel žádné jídlo dokud si nebudu jist, že je řádně připraveno, a abych si vždy umyl ruce.

Svět proměn, J. Perkins, s. 54

Rubriky: Hadi, halucinogeny, vize | Štítky: , | Napsat komentář

Atum a Usiris

Usíre ale byl navždy vládcem mrtvých. Jeho postavení je podrobně probráno v slavném dialogu Atuma a Usíra: Když si Usíre stěžoval na svůj život o samotě v temnotách, utěšoval ho slovy, že jedině oni dva, Atuma a Usíre vezmou na sebe podobu hadů a nebudou tu ani bohové ani lidé, kteří by je byli s to vnímat. Zřejmě se tu spojují staré představy a prahadovi a o prajsoucnu jak krále, tak i Atuma. Kromě toho Atum Usírovi prohlašuje, že prozatím je to jen k jeho prospěchu, jestliže je vzdálen slunečního světla, protože jeho nepřítel Sutech, bojuje s hadem temnot, jenž se nyní nazývá Apóp, na Réově člunu.

Mytologie starověku, S. N. Kramer, s. 43

Rubriky: drak a hrdina, Hadi, náboženství, serpent | Štítky: , | Napsat komentář

Had a drak ve světle hermetickém

Had svým vlnivým pohybem představuje životní sílu, energii. S tím souvisí též podobnost s větvemi a kořeny stromu – odtud spojení se stromem Života. Jako symbol životní síly poukazuje i svým tvarem k falickému symbolu. K životu náleží smrt: had je též pro svou jedovatost a nebezpečnost symbolem destrukce a pokušení. Jednota života a smrti dává hadovi připevněnému na holi-kříži (STAUROS, kříž i hůl) christologickou interpretaci: „Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti (NU 21,9), tak musí být vyvýšen Syn člověka“ (J 3,14). Sem náleží též souvislost s holí Áronovou, proměněnou v hada (Ex 7,10) a s holí Asklépiovou; k tomu řecké FARMAKON znamená jak jed, tak i lék. Souvislost hada s ďáblem netřeba komentovat.

Symbol hada je tedy, podobně jako symbol lva, bipolární. Jednota této bipolarity, v níž se příslovečně extrémy dotýkají, jez znázorněna hadem požírajícím vlastní ocas. Je to Úroboros (z řec. ÚRA = Ocas, BORA = žrádlo) – kruh věčnosti, jednoty veškerenstva, prsten Nietzschova „Věčného návratu“, symbolizující bytí jakožto pohyb a život. Pentakl Úrobora je založen na symbolice kruhu, alchymistického ideogramu kamence, soli solí, substance substancí, kterou takto rozvíjí a explikuje. Hadí symbolika naznačuje, že toto veškerenstvo není pouhé prázdno, ale prázdno živé, oživené, i když je jeho podstata temná a chaotická – prostě živelná.

Tuto živelnost, lůno mnohosti a plnost vyjadřuje jiné znázornění Úrobora, jako krokodýla či draka se čtyřmi tlapami, jak se často vyskytuje v řeckých manuskriptech. Končetiny plaza odpovídají čtveru živlů.Tlapy a břicho, tedy části těla určené ke kontaktu se zemí, s materialitou, jsou zelené. Zelená barva značí substanci solnou (voda-moře), na rozdíl od merkuriální žluti a sirné červeni, jež zdobí boční a zádovou část těla netvora. Síra sice odpovídá vnitřnímu ohni; zde však vystupuje, aby se dala k dispozici alchymistovi, užívajícímu Přírodní Oheň extrahovaný z Pralátky symbolizované čtyřnohým Úroborem.

Drak (draco), tento „starý Had“ či Červ (Vermis srv. v něm. Lindwurm) – nesourodá, beztvará, doslova ne-s-tvůrná, jednota různých zvířecích tvarů – je onou propastí, chaosem, v němž závratně víří primordiální živelná substance, která podpírá svět. Jak naznačuje další pentakl: chaos – beztvará látka a náhoda – jsou zde doslova podstatou světa, světotou substancí (lat. Sub-stare, státi pod) čili substrátem (z lat. Sub-sterno, podkládám, rozprostírám). Chaotická, živelná, slepá podstata světa, moderně hmota, není však celou pravdou o skutečnosti, není jejím pochopením a vysvětlujícím principem. Tím je naopak koordinující Inteligence, využívající substrát a zdvojující se přitom opět na Ducha – Rozum a Duši – Imaginaci. Tyto dvojice kombinují svou činnnost, aby přemohly Tartar – vnitřní bezednost, Chaos. V alchymii představuje látku procházející cyklem transmutací. Tyto vnitřní chaotické přechody jsou řízeny vládou hermetického umění (ars hermetica).

Odtud lez vysvětlit znamení kříže na kosmickém globu, v němž snadno poznáváme ideogram světa. Kříž je tu dán spojením čtyř žezel, symbolů vlády nad a skrze živly, a uskutečňuje tak starý ideál ordo ab chao (= řád z chaosu). Psychologicky je drak symbolem jáství. Ego spočívá v sebezrcadlení „čistého“ vědomí, žárlivě hídajícího poklad skrytý v hlubinách Duše; tak brání přístupu k pokladu, aniž jej využívá a aniž má pro něj smyslo jiný než žárlivě majetnický. Tento psychologický význam vyjadřuje symbol draka s lidskou hlavou, vinoucího se kolem zemského glóbu, jak vidíme na obraze španělské madony uchovávané v sakristii kostela sv. Tomáše Akvinského. Zpodoňuje démona egoismu přemáhaného sublimovaným ženstvím – ženskou složkou duše každého člověka.

O vztahu živelného chaosu a planet hovoří též následující pentakl, jenž je velmi starý, se vší pravděpodobností starší než příslušný dřevoryt dochovaný v pojednání „Azoth aneb způsob výroby skrytého zlata filosofů“ do Basila Valentina z r. 1695. Chaotickou směs všech živlů zde představuje okřídlený drak chrlící oheň. Tato obluda tíží okřídlený glóbus étherické substance, z níž je čerpána počáteční látka (materia prima) Velkého díla. Tato tajemná substance je zároveň jedna, dvojí, trojí a čtverá, jak naznačují obrazce vepsané do vznášející se koule. Jde zřejmě o základní čtveřinu hermetického ideografismu. Postava vztyčující se nad drakem živelnosti je zosobněním Rebis čili „dvojité věci“, dobře známé „filosofům“ – adeptům hermetické filosofie. Rebis, triumfující nad podrobeným drakem, vystupuje v podobě dvojhlavého androgyna. Je to Člověčenství v jednotě muže a ženy pověřené vládou nad světem, uskutečněním Velkého Díla planetárního uspořádání v lůně Vejce světa. Rebis, tajemný mistr, spojuje v organickém souladu lidskou polaritu a je povolán k nacházení skrytého Řádu v pozemském chaosu a k pokračování ve stvořitelském díle Božím.

Z. Neubauer, J. Hlaváček – Slabikář hermetické symboliky a čítanka tarotu, s. 122 – 128

Rubriky: Hadi | Napsat komentář

Hadí nepřítel

„Sam Keen v knize The Faces of the Enemy shromáždil jedinečnou sbírku válečných plakátů, kreslených seriálů a karikatur z nejrůznějších historických období a kultur. Dokázal, že způsob, jakým je nepřítel zobrazován v době války nebo revoluce, je nadčasový stereotyp s velmi omezenými variacemi, který má velmi málo společného se skutečnými rysy dotyčné kultury. Podle Keena jsou údajné obrazy nepřítele v podstatě projekcemi potlačovaných a nepřiznávaných stinných aspektů naší vlastní nevědomé mysli. … Analýza jeho materiálu ukazuje, že Nepřítel je běžně zobrazován jako nebezpečná chobotnice, zlý drak, mnohohlavá saň, obrovská jedovatá tarantule nebo všepohlcující mořská obluda. Jiné často používané symboly zahrnují zlé kočkovité šelmy nebo dravé ptáky, nestvůrné žraloky a zlověstné plazy, zvláště zmije, chřestýše a hroznýše. V obrazech z válek, revolucí a politických krizí je také hojnost scén popisujících škrcení či drcení, nebezpečné víry a zrádné pohyblivé písky.“ (S. Grof – Holotropní vědomí, s. 204)


Proč je vlastně had tak často považován za zlého a špatného, za hrozivého a ničivého? Proč v se v nevědomí objevuje ve spojitosti s temnotou, násilím a strachem? Had je jedovatý, plazí se nezpozorován a pak zaútočí, skrývá se v hlubinách vod nebo v neprostupném porostu, škrtí a kouše, má předlidský a nelidský tvar, není rovný a vzpřímený, ale zakroucený, samá smyčka a klikyhák.

Rubriky: Hadi | Štítky: , | Napsat komentář

Mýtický trip

Ano, světlo vychází. Vidím ženu, leží na vrcholu hory … Uhodí do ní blesk … a tohoto spojení … se narodím. Pokolení ošklivých trpaslíků se snaží zničit matku i mě … tak spěchá dolů z hory … ukryje mě v močále … had s obrovskými čelistmi zakmitá jazykem … vtáhne mě do své tlamy … polyká mě … posunuji se dál hadovými útrobami. To je strašlivé. Stěny hadích vnitřností lemují neuvěřitelní démoni. Jak proplouvám kolem, každý z nich se mě pokouší zničit… Dostanu se až na konec ocasu a prokopu si cestu ven… v bažině hustě prší… topím se… ne… chytil jsem se do sítě… vytahují mě z vody… starý rybář mě chytil do sítě… z vody se vynořuje had… velký jako obrovský mořský netvor … otevírá čelisti a zkoune je a v jeho tlamě zmizí polovina rybářovy lodi. Jestli zkoune znovu, spolkne nás oba. Z nebe se snese hromobití a blesk rozlomí loď ve dví, přičemž jedna polovina zůstane trčet v netvorově chřtánu. Rybář mě bere do náručí a plave se mnou směrem k pobřeží… Mořský netvor nás pronásleduje… Právě když dorazím ke břehu, chňapne po rybářově noze a ukousne ji. Rybář mě ale nepustí a vynese mě v náručí do nedaleké chýše. Tam je jeho žena. Postará se o manžela a mě uloží do kolébky. Tento pár mě vychová jako vlastního syna. Jsou na mě velice hodní… říkají, že musím být někdo velice zvláštní, když uváží, jak mě vytáhly z vody… Pojmenují mě Akvarion. Léta míjejí. Teď jsou mi čtyři roky, ale už jsem strašlivě silný a mocný… znám také jazyk ptáků a květin… mluvím se vzířaty a rostlinami a učím se hodně zajímavých věcí. Říkají mi, že se musím pomstít mořskému netvorovi, který se mě pokusil zničit a ukousl rybáři-otci nohu. Potopím se do vody, abych se vydal hledat tohoto mořského netvora… Plavu mnoho hodin a nakonec ho najdu. Plave proti mně závratnou rychlostí. Je obludný a narostl do obrovských rozměrů… rozevírá čelisti, aby mě pozřel, ale já jim uhnu a pevně ho sevřu kolem hrdla. Bojujeme spolu mnoho dní… moře je purpurové naší krví… Náš souboj zvedá ohromné vlny… Jsem dobyvatel… roztrhávám netvorovo břicho… vyhubím vnitřní démony… v jeho břiše najdu nohu svého rybáře-otce. Vezmu ji zpátky na souš a přiložím ji k pahýlu. Noha okamžitě přiroste a rybář-otec je zase celý. Rodiče mě vezmou do chrámu, aby poděkovali za mé vítězství… Přistupujeme k nejvyšší kněžce se smírnou obětí… vyprávím jí můj příběh. Když jej vyposlechne, jdou na ni mdloby… Přistoupí ke mně a řekne: „Blesk oživil mé lůno. Jsi zaslíbený syn,kterého jsem tak dlouhou dobu skrývala.“ Pozvedne ruce k nebi a prohlásí: „Promluv, ó Pane, k tomuto svému synu. Promluv k jeho síle a jeho slávě. Přemohl toho, jenž činí Zlo. Zachránil hlubiny od jejich nepřítele. Zjev mu svůj záměr, Pane.“ Vzduch protne mohutný blesk… Promluví hromový hlas: „Akvarione, můj synu, nyní jsi samostaným člověkem. Jdi do pustiny a přines z ní plody. Věz, že jsem s tebou vždy a všude, kde byla poušť… ať půjdeš kdekoli… všude vyroste zelená země.“

Druhy psychedelické zkušenosti, R. E. L. Masters, J. Houstonová, s. 277-78

Rubriky: drak a hrdina, Hadi, halucinogeny, LSD, náboženství, Psychedelika a kultura, serpent, vize | Štítky: , , , , | Napsat komentář

Had evoluce

„Muž vstupuje do nejdůležitější fáze celého sezení. Hovoří o prožívání „mocného vědomí celého evolučního procesu“. Tento proces symbolizuje neuvěřitelně dlouhý had, který se plazí nazpět časem – z přítomnosti k počátku všeho života. Had vypadá nejen jako představa, ale muž se jím také cítí být, jeho tělem, být tím, co si představuje. Pocit hadovitosti, který má, je jakési „evoluční vědomí, probuzené vědomí, jehož stopy jsou v našem nervovém systému vždy přítomné, ale obvykle nečinné“. Představa viděného-cítěného hada je zachována, ale společně s ní a mnohdy ve vrstvách nad ní muž vidí-cítí „prvotní začátky evoluce“. V okamžení se rozpínají tenké křivky nezávislých organismů, které se dotýkají a proplétají a spojují, aby vytvořily jádro nových organismů, které se dále seskupují do nejrůznějších druhů života. Mnoho z těchto prvotních životních forem zaniká, ale některé přežijí, a tak se objevují stále nové formy. „Člověk to všechno cítí v nejhlubších kořenech svého těla. Sestupuje do těchto kořenů a prožívá opět prehistorický proces.

Druhy psychedelické zkušenosti, R. E. L. Masters, J. Houstonová, s. 45

Základní otázka je s přibývající množstvím dokladů a svědectví stále záhadnější: Proč je zkušenost hada transpersonální a transkulturní? A další otázka je, jestli ještě vůbec a jakým způsobem vlastně chci psát o Hadovi, který byl na počátku drakem. Patrně ano, ale navléknout to tak, abych vymyslel přijatelné disertační téma není vůbec jednoduché. Můj plán zatím vypadá následovně:

Rubriky: LSD, vize, vznik života | Štítky: , | 2 komentáře

Serpent

Neustále narážím na problém, jestli mluvit o drakovi nebo o hadovi. Škoda, že čeština nemá tak vhodný výraz pro objekt mého zájmu jako angličtina. V angličtině je kromě výrazů snake a dragon k dispozici také slovo serpent, které slouží k označení mytického, kosmického, bájného draka/hada.

Ani české slovo plaz se příliš nehodí, protože nechává zcela stranou to, že serpent létá a plave, atp. Navíc je to příliš biologický termín (v angličtině mu odpovídá slovo reptile), který zahrnuje větší množství různých živočichů.

Problém překladu tu, zdá se, vychází z obtíží věci samé: Je to totiž tak podivná bytost, že je těžké ji spatřit a dobrat se jejího jména a podoby. Možná, že má stovky jmen nebo je beze jména. Každopádně pro potřeby přehlednosti budu používat spíše jméno Had, a jen v případě, kdy je lepší použít draka, použiju draka.

Rubriky: drak, Hadi | Štítky: | Komentáře: 1

Boj boha a hada

„Boj boha proti hadí či mořské příšeře představuje, jak známo dosti rozšířené mytické téma. Připomeňme si boj mezi Reem a Apopem, mezi sumerským bohem Ninurtou a Asagem, Mardukem a Tiámatou, chetitským bohem bouře a hadem Illujankou, Diem a Tyfónem, íránským hrdinou Thraétaonem a trojhlavým drakem Azhi-dahákem. V některých případech je vítězství boha předpokladem kosmogonie. V jiném případě jde v boji o zahájení nového věku či nastolení nové svrchované vlády (srv. Zeus-Tyfón, Baal – Jamm). Zkrátka usmrcení hadí příšery – symbolu virtuálnosti, chaosu, ale též autochtonosti – vzniká nový stav, kosmický či institucionální. Charakteristickým rysem všech těchto mýtů je strach či počáteční porážka vítěze. Marduk a Re před bojem váhají, had Illujanka v první chvíli dokáže boha zohavit; Tyfónovi se podaří Diovi přeříznout a sebrat šlachy. Podle Šatapathabráhmany Indra, když spatří Vrtru, uprchne co nejdále, a Márandéjapurána jej popisuje jako chorého strachy a přejícího si mír.“

M. Eliade v knize Dějiny náboženského myšlení zmińuje téma, z něhož vychází můj průzkum mytologie. A zdá se, že právě tito prvotní draci-hadi jsou těmi, kdo mě nejvíce zajímá, protože oni jsou většinou prvními strážci a vládci života a tajemství stvoření. Zdá se to zvláštní, ale všichni ostatní draci a jejich příběhy z těch prvních nějakým způsobem vycházejí. Jsem zvědav, zda se v dějinách náboženství a symbolů najdou hadi, kteří by se od těch prvotních nějak zásadně lišili.

Toto téma má neopominutelné psychologické a kulturní souvislosti. Nějakým způsobem se objevuje v každé kultuře a povaha hrdiny i hada se pokaždé mění. Nejčastěji je však drak symbolem prapůvodní živelné tvořivosti, která má povahu neuspořádanosti a nezřízenosti. Je tím, co nemá meze a co musí být zamezeno. Je obludou, temnou silou z nitra kosmu, která musí být zkrocena, ovládnuta, zabita a rozdělena. Cílem takového jednání je umožnit život hrdiny-člověka bojujícího proti přemáhajícm božským silám vesmíru.

Z psychologického hlediska je had symbolem podvědomí (případně transcendentního vědomí), které neustále ohrožuje integritu zkulturněného a zespolečenštělého lidského ega. Poprat se s vlastním drakem a porazit ho je na jednu stranu dobré, protože to potvrzuje mou osobní integritu, na druhou stranu to ale může mít tragické následky, poněvadž podvědomí se nikdy nedá porazit, pouze snad potlačit. A co je důsledkem potlačení je zřejmé.

Rubriky: antropologie, drak, drak a hrdina, Hadi, náboženství, serpent | Štítky: , , , | 5 komentářů

Tarot a hadi

Proč jsem se rozhodl zařadit do mého zkoumání také tarot je myslím zcela jasné. Tarot pracuje s archetypy, které propojuje s osobní zkušeností. Tarot představuje symbolický vesmír rozvinutý tak široce a hluboce, že jde napříč náboženskými a kulturními systémy, že je natolik univerzální, že ho používají Číňané, Arabové i Poláci. Hadi navíc, zdá se mi, hrají v tarotu ne nepodstatnou úlohu. A co víc, komunikace skrze tarot, v tarotu, tarotem, pomocí tarotu nebo jak to mám vlastně říct, je racionální a zároveň mystická, obsahuje v sobě skryté i zjevné vědění, spojuje rozum a jiné formy poznávání. Začínám s kartou č. XII z velkých arkán, tedy Viselcem. Viselce a jeho souvislost s hadem ještě zpracuju v samostatné prezentaci, tady jenom pár verzí, v nichž se vyskytuje had.

the_hanged_manrzd233988.jpg d0020512.jpg d0238212.jpg d0238812.jpg d0019312.jpg d0261312.jpg

Na tarotu je ale nejdůležitější to, že učí, řečeno slovy Z. Neubauera, tzv. „eidetické gramotnosti“, tj. schopnost vnímat obrazy a symboly a rozumět jim, aniž by bylo nutné je racionálně analyzovat a převádět na text. V obecném kulturním povědomí v Čechách je tarot považován za blábol nebo přinejlepším hru s obrázky. Už se ale zapomíná to, že zkušenost zakódovaná v tarotových obrazech je starší a hlubší než celá západní kultura a nese v sobě archetypální výjevy.  Tarot je také vynikající školou interpretace, eidetické vědomí tarotu je založeno především na variacích. Tzn. že výklad obrazu tarotové karty, resp. jakéhokoliv obrazu, není nikdy dokončený, je stále otevřený, závisí na situaci tazatele i vykladače, na otázce, na schopnostech a vědomostech. Je tedy obecný i individuální zároveň.

Rubriky: Hadi, tarot | Štítky: , , , | 5 komentářů

Vegetalismo

Nedávno jsem dočetl knihu L. E. Luny Vegetalismo s podtitulem Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazonie. Vegetalismo znamená rostlinoznalectví, ale o šamanech je tu lepší mluvit jako o těch, kdo jsou rostlinami poučeni a vyučeni, než jako o těch, kdo rostliny znají. Postoj šamana k přírodě je totiž zcela opačný než postoj vědce. Pro vědce je rostlina přírodní objekt obdařený kvalitou zvanou živost, složený z nějaké živé tkáně, patřící do určitého ekosystému, kde se snaží přežít a plnící v něm proto určité funkce, analyzovatelný tedy na základě svého složení, fyziologie a ekologie. Rostlina je předmět poznání. Pro šamana je rostlina Učitelkou, rádkyní a průvodkyní. Rostlina je vědoucí a za určitých okolností je možné, aby člověk její vědění získal. Rostliny-učitelky, což jsou především rostliny obsahující psychotropní látky, mohou člověku otevřít cestu do jiného světa, obývaného duchy, silami a božstvy. Díky znalosti vztahů v tomto světě se člověk může stát kouzelníkem nebo dokonce léčitelem. tj. tím, kdo dokáže využívat sil rostlin a duchů, aby působil na druhé.

„Mezi rostlinoznalci v peruánské Amazonii jsou představy týkající se ayahuasky a jiných rostlin podobné, jaké se vyskytují u různých etnických skupin. Říkají, že ayahuasca je doktor. Má silného ducha, a ten je považován za inteligentní bytost, se kterou je možné vstoupit do vzájemného styku, a díky tomu získat vědění a sílu, ale pouze v případě, že se řádně dodržuje dieta a další předpisy.“ s. 83

Ve skutečnosti však není správné mluvit tu o jiném světě. Svět, o němž rostliny učí je tento náš svět, v němž žijeme, pouze neznáme síly, kterého ho ovládají. Princip je stejný jako u moderní přírodovědy. Vědci díky experimentům a moderním pozorovacím metodám pronikají do struktury hmoty a poznávají povahu přírodních procesů řízenou přírodními silami a zákony. Ty nejsou pro běžné nevědecké vědomí přístupné a srozumitelné. Proto musí občas vědci sestoupit z výšin svého vědění a sdělit lidem, co vědí a jak to hodlají použít. Šamani získávají přístup k pravé skutečnosti ovládající náš viditelný světdíky rostlinám. Vědec má k dispozici experiment a mikroskop. Na základě pozorování a ověřitelných pokusů pak vytváří hypotézy. Hlavním poznávacím nástrojem šamana jsou vize, které přímo zažívá při setkání s duchem rostliny. Na základě vizí si utváří představu o fungování světa a zjišťuje, jak v něm může působit, aby dosáhl svých cílů (ochránil před zlým čarodějem, způsobil někomu zlo, léčil, poznal ducha jiných rostlin, komunikoval s nelidskými bytostmi)

Lunova kniha je podrobnou antropologickou studií a snaží se postihnout všechny roviny života moderních amazonských šamanů. Vysvětluje jejich víru, jejich praxi, způsob, jak se stávají šamany, jak jednají se svými zákazníky a pacienty, jak navzájem komunikují a jaké je jejich postavení ve společnosti. Šamanismu je tu představen jako důležitá kulturní forma, která přetrvala ještě z předkolumbovských dob a dokázala nepodlehnout vlivu západní křesťanské kultury. Být šamanem je proto něco, co je pro náš způsob života v industriální a byrokratické kultuře téměř nemyslitelné.

Součástí knihy je také popis tvorů, kteří obývají svět duchů navštěvovaný šamany. Zde je popis těch, které mě v souvislosti s tématikou draka/hada zajímají.

1) Obecná povaha světa duchů
Kosmologie vegetalistů je ponořena do obecného animistického amazonského náboženského prostředí různých indiánských kmenů, které existovaly a stále existují na teritoriu Amazonie. Příroda je oduševnělá duchovními silami, které si při komunikaci s lidskými bytostmi osvojují teriomorfní a antropomorfní vlastnosti. Stále je pevně zavedena víra v duchovní bytosti žijící v džungli, ve vodě a v mnohem menší míře i ve vzduchu. Duchové si mohou osvojovat formu různých zvířat, indiánských či mestických šamanů, černochů, cizích spekulantů, kaučukových bossů, princezen ze západnich pohádek, andělů s meči zdobenými křesťanskou symbolikou, důstojníků armády, známých lékařů apod. Dokonce také zvláštních bytostí ze vzdálených planet a solárních systémů.“ s. 96 – 97

vision-14-forest-spirits.jpg

2) Sachamama
„Jiným zvířecím duchem, jenž je předmětem mnoha vyprávění, je Sachamama. Matka džungle je prý padesát metrů dlouhý hroznýš boa, jenž zůstává na jednom místě mnoho let. Její tělo bývá normálně porostlé vegetací, a tak může být často považována za padlý strom. Má se za to, že dokáže zhypnotizovat a pohltit jakékoliv zvíře i člověka, když se neočekávaně objeví před její hlavou. Podle P. Amaringa se Sachamama může vegetalistům zjevit prostřednictvím odpovídající magické melodie a může být následně použita jako obrana proti zlomyslným čarodějům. Vegetalista může Sachamamu vyvolat takovým způsobem, že se zčistajasna objeví mezi ním a nepřítelem. Když vegetalista útočí, stane se to, že jeho protivník spadne rovnou do její tlamy a je pohlcen. Aby se vegetalista naučil tímto způsobem Sachamamu používat, musí se zdržet konzumace soli a je nutné, aby po tři roky dodržoval přísnou dietu na izolovaném místě. Během této doby se naučí icaro tří kamenů: křemene, magnetovce a kamene zaříkání.
Hypnotická síla bytosti Sachamama je údajně propojena s duhou. Tato síla pak přitahuje zvířata a lidi směrem k její tlamě, a tím se chrání před nebezpečím. Vegetalista ve fázi, kdy je již schopen ovládat ducha Sachamamy, získává určitou část její síly, která se mu zjevuje ve vizích a snech v podobě plamenů, jež vyšlehávají z vrcholu léčitelovy hlavy.
“ s. 100

13ayahuasca-mariri.jpg

3) Yakumama

„Protějškem Sachamamy je Yakumama, velká anakonda. Yakumama je velký had žijící na dně řek a tůní. Její oči vypadají jako světla nákladního automobilu. Když se pohybuje, vytváří ohromné vlny, kterou mohou převrhnout loď. Útočí na lidi, kteří se zdržují na osamělých místech. Mnozí lidé věří, že se může proměňovat ve velký parník plný zpívajících a křičících lidí, který lidé považují za opravdovou loď až do té doby, než náhle zmizí. Každá řeka a tůně má svou ‚matku‘, která nese údajně podobu velkého hada. Když tito lidé uviděli první velké parní lodě, zřejmě si mysleli, že se jedná o jednu z proměn Velkého hada. Nicméně spojení anakondy a lodě lze najít v mnoha mýtech několika indiánských kmenů. Kupříkladu duch-velký člun, jedno ze zjevení Yakumamy neboli Matky vod, velké anakondy, je vegetalisty přivoláván jako duch, od kterého mohou získat prospěch. Obecně můžeme říct, že duchové, kterých se mohou běžní lidé obávat, jsou pro vegetalisty zdrojem vědění, a mohou být tudíž považováni za prospěšné.
Yakumama, stejně jako Sachamama, hadí bytost z džungle, má moc nad přírodními silami a může vytvářet déšť, záplavy a bouře.“

Rubriky: antropologie, ayahuaska, Hadi, halucinogeny, náboženství, šamanismus | Štítky: , , , | Komentáře: 1