Asklépios a had

C. G. Jung v knize Visions: notes on the seminary given in 1930 – 34 uvádí:

„Had byl posvátným zvířetem Asklépia, boha lékařů, který měl slavnou kliniku pro veškeré nemoci v Epidauru. Zde byl chován velký had, který byl za vlády Diokletiána, když vypukl mor, přenese z Epidauru do Říma jako apotropaické (zlo zahánějící) kouzlo. Pohár měl s tímto hadem zřejmě něco společného. Antickým symbolem bývá mísa nebo pohár obsahující lék, aby se však tento lék stal skutečně mocným a působivým, aby se stal skutečně léčivým, je potřeba přidat do něj kapku jedu, je třeba přidat hada. Dalo by se říct, že had byl známým Asklépiovým démonem a Asklépios je vlastně božský hrdina – je to zprostředkovatel, pohanský Kristus, spasitelská postava, a jako všichni tito staří hrdinové má duši hada. V severské mytologii platí, že hrdinu lze poznat podle toho, že má hadí oči, výraz jeho očí není lidský, ale hadí. To byla známka jeho božské povahy. Hadí totiž znamená vlastně zvířecí, a zvířecí znamená božské. Nebyl lidský, byl tedy zobrazován jako božský, stejně jako je Duch Svatý zobrazován jako holubice nebo evangelisté jako zvířecí symboly.

Had je tedy démonem duše a při přípravě léku jde o to, že když ho lékař připravuje, jedná se o lidské dílo, které je dobré a správné, ale chybí mu vnitřní síla (virtue) – dokud démon lékařovy duše nepřidá do léku aspoň kapku jedu. Potom teprve lék funguje, potom je v něm kouzelná síla. To je velmi moderní pojetí. Pokud je lékařův lék pouze rutinou opakující poučky farmakologických knih, pak nemá žádnou šťávu, nezabírá.  (zde bohužel text zveřejněný na internetu končí)