Narbyho vize

Zaplavily mne silné halucinace. Znenádání jsem byl obklopen dvěma obřími hroznýši královskými, kteří vypadali tak patnáct metrů dlouzí. Byl jsem hrůzou bez sebe. Ti obrovití hadi jsou přede mnou, mé oči jsou zavřené a já vidím velkolepý svět zářivých světel a uprostřed těchto mlhavých myšlenek ke mně hadi začnou promlouvat řečí beze slov. Vysvětlují mi, že jsem pouhá lidská bytost. Cítím, jak má mysl puká, a v jejích puklinách vidím bezednou aroganci svých domněnek a předsudků. Je to hluboce pravdivé, jsem pouhá a nepatrná lidská bytost a většinu času se mi zdá, že všechno chápu a všemu rozumím, zatímco tady se ocitám v realitě mnohem mocnější, kterou zdaleka nechápu a o jejíž existenci jsem ve své domýšlivosti neměl ani tušení. Mám chuť se rozplakat nad nesmírným významem těchto odhalení. A pak mi svitne, že pocit sebelítosti je součástí mé domýšlivosti. Cítím se natolik zahanbeně, že už se neopovažuji být dál zahanben. Nicméně jsem nucen znovu zvracet. Vstal jsem naprosto zmatený a ztracený, vrávoravým krokem opilého provazochodce jsem překročil světélkující hady, poprosil je o prominutí a zamířil ke stromu poblíž domu.

29_big.jpg

Nikdy v životě jsem se necítil tak dokonale pokorný jako tehdy. Opíraje se o strom jsem začal znovu zvracet. V jazyce ašaninka se ayahuaska řekne kamarampi, což je odvozeno od slovesa kamarank – zvracet. Zavřel jsem oči. Všechno, co jsem viděl , bylo červené. Mohl jsem vidět vnitřek svého těla, byl červený. Nezvracím tekutinu, ale barvy, elektrickou červeň, jako krev. Bolí mě hrdlo. Otevírám oči a cítím, že vedle mě cosi je, cosi temného po mé levici, zhruba metr od hlavy, a cosi jasného po mé pravici, také asi metr vzdálené. Jsem otočený nalevo, takže mě temná přítomnost nijak neručí, protože jsem si jí vědom. Když si ale uvědomím jasnou přítomnost vpravo, leknutím vyskočím a otáčím se, abych ji spatřil. Nedokážu to vidět svýma očima, je mi tak zle a mám tak mizivou vládu nad svým rozumem, že vlastně ani nechci vidět.

Pozvedl jsem hlavu a spatřil jsem nějakou ašaninskou ženu oblečenou v tradičním dlouhém bavlěném šatu, která ode mě byla asi sedm metrů daleko. Vypadala, že se vznáší nad zemí. Viděl jsem jí v temnotě, která se rozjasnila. Jak jsem se díval na tu ženu, která na mě upřeně hleděla z tiché, projasněné temnoty, byl jsem najednou znovu hluboce zasažen tím, jak jsou tito lidé důvěrně obeznámeni s realitou, která mě zcela rozložila a o níž jsem zhola nic nevěděl.

Opouštím strom, obě přítomnosti a levitující ženu a vracím se k ostatním. Sedám si a Ruperto se vrací ke své písni. V životě jsem neslyšel nádhernější hudbu, ta jemná stakata jsou tak vysoká, až téměř přecházejí v bzučení. Nechávám se unášet jeho písní a vzlétám. Letím vzduchem stovky metrů nad zemí, a když shlížím dolů, spatřuji docela bílou planetu. Zčistajasna píseň končí, ocitám se zpátky na zemi a říkám si: Teď přece nemůže přestat. Jediné, co jsem s to vidět, jsou zmatené obrazy, některé mají erotický obsah, třeba žena s dvaceti ňadry. Dává se opět do zpěvu a já vidím zelený list se všemi jeho žilkami a pak lidskou ruku s jejími žílami a sled obrazů neúnavně pokračuje. Není možné si všechno zapamatovat.

Advertisements

pitvok se představuje:

czech republic česká lípa severní čechy tereza rozárka a lenka hudba a vědění
Příspěvek byl publikován v rubrice Hadi, vize se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s