1)
Toto je výzkumný blog. Předmětem mého výzkumu je drak/had ve všech svých verzích, formách a podobách. Hlavní otázka (resp. soubor otázek) celého zkoumání zní: Jak v lidské kultuře funguje drak? Co to vůbec drak je? Jak vznikl? Proč se vyskytuje ve většině lidských kultur?+
Je drak/had symbol, archetyp, představa, pojem, metafora, mytéma, fantasma nebo co vlastně?
A proč mě vlastně zajímá drak? Protože jedna z jeho podob – hydra – byla hlavním obsahem mé psychedelické zkušenosti. Ta zkušenost byla tak silná, otřásající a nezvyklá, že, jako pro většinu lidí, co jí zakusili, i pro mě znamenala zvrat v chápání skutečnosti i sebe samého. Motivace tohoto zkoumání je tedy vnitřní a subjektivní, je to pokus vysvětlit, co jsem zažil.
Výzkum by se měl odehrávat na těchto základních rovinách. Ty se samozřejmě budou dále větvit, tříštit a prolínat.
1) Srovnání představ o drakovi/hadovi v různých kulturách
2) Zkoumání náboženských, resp. psychedelických zkušeností, které jsou zdrojem těchto představ
3) Sémiologické vyšetření draka/hada
4) Určení místa draka v chiasmatickém komplexu lidské kultury (člověk/příroda, idea/skutečnost, tělo/mysl, …)
2) Mýtus o hadovi: filozofická interpretace
Přítomnost obrazu bájného plaza v dějinách kulturní imaginace od nejstarší minulosti až po dnešek je snadno doložitelný fakt. Toto bájné zvíře se vyskytuje v natolik zajímavých a inspirativních formách a souvislostech, že by bylo možné založit celou novou společenskovědní disciplínu věnující se tomuto tématu. Náboženská, literární, ale i vědecká obrazotvornost lidstva je s hadem natolik spojená, že je nevyhnutelné položit si otázku po příčinách tohoto jevu. Proč je had součástí tak rozmanitého souboru mýtů a kulturních výtvorů v rámci tak velkého množství kultur a etnik? Aby bylo možné na takovou otázku odpovědět, musí být nejprve vyjasněno několik dalších věcí. Předně je třeba rozhodnout, jak vlastně objekt mého zkoumání pojmenovat. Poté bude nezbytné popsat formu jeho existence. A jelikož se jedná o objekt mýtický, bude také nutné zmapovat formy zkušenosti a vědomí s ním spojené. S těmito znalostmi pak bude možné přistoupit k vlastní filozofické interpretaci hadích mýtů.
Interpret mýtu o hadovi proto stojí před následujícími úkoly:
1) Antropologicko-religionistická analýza: Podat stručný přehled a typologii hadích mýtů a pokusit se tak doložit tezi o univerzálnosti hadího mýtu
2) Pojmová analýza: Vyjasnit povahu existence předmětu, tzn. pojmově uchopit místo tohoto obrazu v rámci lidské zkušenosti
3) Fenomenologická analýza: Tematizovat původ mýtu jako prvotního způsobu kodifikace kulturní zkušenosti, tzn. pokusit se identifikovat a popsat zkušenost, z níž pocházejí mýtické obrazy.
4) Sjednotit antropologickou, pojmovou a fenomenologickou analýzu hadího mýtu
5) Zdůvodnit multidisciplinární, multimediální a transkurzivní povahu tohoto zkoumání
6) Interpretovat vybraná témata hadích mýtů, a to především: boj hada a hrdiny
3) Hadí mýty – filozoficko-biologická interpretace
Mým východiskem je to, že hadí/dračí symbolika je součástí náboženských a extatických zkušeností patrně po celou dobu existence lidské kultury, od pravěku až po dnešek. Při analýze různých podob hadích a dračích mýtů se ukazuje, že výpovědi, které z nich lze usilovnou interpretací vyextrahovat mají mnoho společného se současnými výzkumy v přírodních vědách nebo s myšlením některých filozofů. Tím mám na mysli především teorii dynamických systémů, teorii autopoiesis či sebeutváření, biosémiotiku, tzv. teorii chaosu, a jiné. Celá má práce chce směřovat k celostními pojetí světa, k pohledu na život a přírodu, který F. Capra označuje jako ekologický.
Domnívám se, že je možné ukázat, že holistický a ekologický přístup ke světu je vlastní archaickému vědomí a mnoha formám náboženské a extatické zkušenosti a že z hlediska současného myšlení není možné tyto starší formy vědomí považovat za minulé a mrtvé, nýbrž za současné a živé. Mým cílem je proto prozkoumat, jaké formy vědomí a vědění o světě a přírodě je možné spojovat s mytickými a náboženskými hadími motivy a dojít k pracovnímu vymezení pojmu archaického myšlení, s nímž pracoval např. T. McKenna. Myslím si, že s tak mocným průvodcem jako je božský had je takový úkol proveditelný. Co se týká moderního myšlení chtěl bych se zabývat filozoficko-biologickými a přírodovědeckými, resp. mezioborovými teoriemi F. Varely a H. Maturany, G. Batesona, F. Capry, I. Prigogina, R. Sheldraka či J. Lovelocka, ale i dalších autorů (A. Portmanna, Jakoba von Uexküla, …) ve spojení s filozofickými teoriemi G. Deleuze, M. Petříčka, atd, tzn. se současnou fenomenologicko-hermeneutickou tradicí a posttrukturalismem.
Pokud je tedy tématem mého projektu struktura hadího symbolu v náboženství interpretovaná z hlediska současných teorií živého, pak by cílem celého projektu mělo být právě vytvoření teoretického rámce, který je schopen sjednotit archaické a současné myšlení. Práce by mohla postupovat následujícím způsobem: viz bod 2 výše
4) Námitky J. Čapka
J. Č.: Pokud chceš na základě té úvodní úvahy dát dokupy projekt, myslim, že je třeba to nejen omezit, ale i vyjasnit třeba to, co pro tebe znamená “interpretace”. Když uvádíš, že to bude “filozoficko - biologická” interpretace, může mít člověk obavu, že budeš provozovat nekontrolované míchání různých typů analýz. Vím, že tvým záměrem je využít více přístupů z různých oborů, ale mezi mezioborovostí a chaosem, v němž se dá říci cokoli, je velmi tenká hranice (jak mě poučili zkušenosti ze seminářů CTS). … Zbytek úvahy pak hromadí metody a přístupy, a tím vzniká výsledný dojem neuspořádaného vrstvení.
V.P.: Interpretace se bude v mém projektu vyskytovat v těchto souvislostech
- V rámci biosémiotického přístupu k přírodě a životu představuje interpretace univerzální charakteristiku života a jednání živých organizmů. Budu chápat interpretaci jako aktivitu, která je společná každému vědomí, ať už se jedná, řečeno s G. Batesonem, o vědomí sasanek, sekvojových lesů nebo člověka. Čili rozumění jako univerzální aktivita živého jako když člověk rozumí své situaci, nebo jako když klíště ” pochopí” procházející zdroj kyseliny máselné jako důvod k tomu, aby se pustilo listu, případně jako když rostlina “rozumí” slunečním paprskům jako informaci pobízející k dalšímu růstu. Znamená to tedy, že se budu zabývat pojmem rozumění, interpretace a vědomí v kontextu celé přírody a ne jen lidské kultury. Proto také mluvím o filozoficko – biologické interpretaci – THE BIOS OF THE LOGOS
- Interpretace jako metoda výkladu a analýzy obrazu hada: Tady je samozřejmě rozhodujíc problém mezioborovosti. Není samozřejmě otázka, jestli mezioborové zkoumání ano, ale jak, aby to nebyl chaos a aby to nakonec nepůsobil jako zcela neodůvodněné a neuspořádané vrstvení výkladů, které spolu nijak nesouvisí. Tady vycházím z přesvědčení, že poznávání není určeno ani tak svou metodou, jako spíše svým tématem. Přidržuji se tu např. názoru Z. Neubauera, který ve svém Dopise o biologii říká:
“Každé jsoucno je však křižovatkou nekonečného množství cest, je příležitostí realizace nesčetných racionálních projekcí, může být pochopeno, a tedy i poznáváno, neomezeným množstvím způsobů, jejichž výsledky si nebudou svou strukturou vůbec podobny, přestože vypovídají o tomtéž, sdělují jinou zkušenost. Jinak poznává ptačí zpěv anatom, jinak fyzilog, jinak fyzik, jinak muzikolog, jinak fonetik, jinak etolog, jinak estetik, jinak augur. A přitom hovoří o tomtéž zpěvu a mohou svou cestou a svými prostředky kráčet stále dál, a čím dál půjdou, tím více si budou vzdáleni, tak jako paprsky vycházející z jednoho bodu, jímž je v našem případě určítý jev. Ale čím více paprsků bude vycházet, čím více obrazů vytvoří na stínítcích racionality, tím víc bude zářit, tím víc vypoví. …Právě ve stereoskopii různých pohledů, chápání a průmětů, v konfliktu interpretací, se nám každý jev otevírá v tom, čím jest.”
Čili podstatou mé metody by mělá právě takováto stereoskopie či transverzalita. Je to podobné jako u mého tématu, had nevystupuje v jednom základním příběhu, který by se stále opakoval, nýbrž v mnoha verzích různých příběhů zprostředkovaných různými způsoby. Kdybych zvolil pouze jeden z těchto příběhů, zcela bych se minul s tím, co chci ukázat. Můj přístup se bude opírat o některé už vypracované pokusy o mezioborové zkoumání jako je nová smlouva I.Prigogina, systémové myšlení F. Capry, podoba podob G. Batesona, příklad a inspiraci bude také čerpat z knihy Kosmický had J. Narbyho nebo Svět bez nás A. Weismana. Je ale zřejmé, že přesné vypracování takové metody musí být první částí mé práce.
Tato myšlenka také souvisí s následujícími otázkami – Jaké odůvodnění má vlastně monodisciplinarita? Co je to vůbec obor či disciplína? Jaké má vědecký obor hranice? Kdo a jak je určuje? Je možné tyto hranice měnit? Není součástí vědeckosti jako takové neustálé zkoumání vlastních hranic a jejich odůvodněnosti?
Vrstvení ve smyslu mnohosti verzí tedy ano, ovšem ne neuspořádané. Pokud uspořádané, pak jak? Co bude tím uspořádavajícím? Jedna z verzí? Nadverze či metaverze? Jsem přesvědčen, že každá verze zkoumanou věc nechává vyvstat v jiném světle, v jiné souvislosti, a že není žádná omniscientní nadverze, žádný univerzální, základní model výkladu nebo základní rovina popisu, která má být nadřazena jiným formám výkladu. Oprávněnost propojení různých verzí se může osvědčit až u samotného výkladu, protože pak je třeba hledat spojení mezi verzemi. Verze samozřejmě nelze stavět nahodile vedle sebe, je třeba sklenovat mezi nimi spojnice, tj. hledat spojení mezi biologickou povahou vědomí, mezi fenomenologickým a hermeneutickým popisem fungování vědomí, mezi mytickými příběhy, které vyprávějí děje života. Hlavní spojnicí je předmět výzkumu – obraz hada v kultuře – a cíl výzkumu. Co je cílem mého výzkumu?
Cílem je konstrukce takového výkladu světa, který 1) překračuje novověký dualismus subjektu a objektu, světa a vědomí, já a ne-já; ducha a hmoty; 2) vychází z předpokladu, že vědomí není vlastností osobního lidského Já jako svémocného subjektu, nýbrž prostorem sebeprojevení světa; 3) prokáže, že přinejmenším ta část hmoty, která je organizovaná do podoby živých systémů je vědomá v původním slova smyslu neboli že vědomí a život jsou dva ohledy téhož; 4) použije obraz hada jako prostředek spojení filozofického, vědeckého, náboženského a psychologického výkladu (teorie halucinací a změněných stavů vědomí). Tento obraz totiž, podle mého názoru, v jedné z vrstev svého významu, a to v té, která je pro můj výklad nejpodstatnější, odkazuje k základní soupatřičnosti vědomí a života. A právě tato soupatřičnost je tématem mnou použitých filozofických, vědeckých a náboženských interpretací světa.
J. Č.: Omezení: na určitý kus či, jak praví klasici, korpus těch mýtů (zatím tam máš všechny hadí/dračí mýty “po celou dobu existence lidské kultury”). Každý antropolog či etnolog (nebo co byl Levi-Strauss) začne tím, že si omezí předmět (chronologicky či geograficky).
Omezení tohoto druhu není z povahy mého výzkumu možné. Chci dokázat, že motiv hada prochází napříč dějinami a kulturami, a že v nějakém smyslu překračuje historickou, geografickou a kulturní situovanost. A právě důvody tohoto překračování povedou dál k filozofickému a vědeckému výkladu vědomí. Budu samozřejmě čerpat z antropologických a religionistických zdrojů, ale jejich interpretace bude vědecká a filozofická. Mýty a náboženské zkušenosti spojené s obrazem hada často odkrývají (nebo spíš skrývají?) předvědecké a předteoretické náhledy na povahu živého vůbec, had (tedy serpent, mytický had) je pravidelně součástí stvořitelských mýtů, souvisí s prapůvodním chaosem a většinou vystupuje v těch nejstarších vrstvách mytické obraznosti. Pokusím se dokázat, že vědecké teorie, které překračují úzce pojatý model karteziánsko-newtonovské racionality, jsou v některých bodech nejen analogické předteoretickým náhledům, ale dokonce se snaží myslet život a vědomí stejně. Totéž platí o náhledech filozofických.
V této souvislosti však bude nezbytné vyjasnit povahu mého přístupu k náboženské zkušenosti a k mýtům. Především pak bude rozhodující otázka, jak číst mýty, tzn. jaký způsob čtení mytologie mi umožní dostat se dál než za pouhou analogii, a nalézt v náboženství totožné motivy jako ve vědě a filozofii. Základ takového přístupu je zřejmý – mýty, stejně jako věda a filozofie, jsou výrazem a výkladem lidské zkušenosti se světem (lidského pobývání ve světě, soupatřičnosti člověka a světa) a řeší tutéž otázku, otázku smyslu světa jako celku (to je samozřejmě filozofická formulace). Konkrétní vypracování teorie interpretace mýtů, pak bude součástí mé práce.
J.Č.: Napriklad jsem nepochopil, jakou roli tam vlastne hraje ta biologie. Ta nejak chapu, ze autopoieticke systemy se chovaji jako zive, a ze treba urcity ritual se da popsat jako ziva bytost…. ale je to vic, nez analogie? … take pojem archaicke vedomi by bylo dobre vymezit uz predem.
- Předně je třeba říct, o jakého hada se jedná. Není to ani tak had jako živá bytost, kterou by pak někdo zbožštil a uctíval ( i když i to sem patří a hadí kulty jsou v Asii i jinde stále rozšířené), ale had jako mytická bytost, anglický serpent. Je to had známý pod jménem Hydra, Apep, Uroboros, … a mnoha dalšími. Je to had, který je také drakem. Drak, který je hadí přirozenosti. Je to bytost vyskytující se v příbězích, ne v běžné realitě. Je to samostatné mytéma (archetyp???), obraz, který je součástí kolektivní lidské paměti a v přírodě se nevyskytuje. Bude samozřejmě blíže potřeba určit jeho ontologický status.
- Tady se patrně sama nabízí otázka, proč je mým tématem vlastně had. Má to tyto důvody: 1) Osobně jsem se s ním setkal v rámci zkušenosti změněného stavu vědomí. Tato zkušenost byla natolik zásadní a proměňující, že mě nakonec přiměla vrátit se k filozofii, o níž jsem se domníval, že jsem ji už na dobro opustil. Začal jsem totiž motiv hada/draka zkoumat, abych zjistil, co vlastně má zkušenost znamená (Tuto zkušenost považuji za náboženskou, a proto obtížně sdělitelnou někomu, kdo podobnou zkušenosti neměl a ani nevěří, že existuje; 2) Mé víceméně empirické zkoumání mě ohromilo, netušil jsem, jak častým a univerzální motivem SERPENT vlastně je.; 3) Přečetl jsem si knihu antropologa J. Narbyho Kosmický had (Cosmic Serpent), v němž Narby, který měl podobnou zkušenost jako já během svých terénních výzkumů mezi amazonskými domorodci a interpretuje motiv hada v souvislosti s povahou života (konkrétně s vyobrazením DNA jako točité dvoušroubovice, viz Hermova hůl). Hlavní otázka: Jak je možné, že obraz, který byl součástí mé naprosto soukromé zkušenosti je zároveň obsahem lidské obrazotvornost po celé dějiny, a to ne pouze v tom smyslu, že bych viděl vidinu draka, ale v tom smyslu, že ke mně v obrazech a slovech promlouvala Hydra, jejíž tělo bylo nespočtem vesmírů a forem existence, tzn. typický představitel mytického serpenta.
- O jaký druh zkušenosti se jedná? Obecně ji lze označit jako trans (také halucinace, extáze, mystická zkušenost a jinak). Tato zkušenost je bohatě zdokumentována v psychologické, antropologické i religionistické literatuře. Její hlavní rysy jsou: 1) Není zakusitelná v rámci běžného, nezměněného vědomí; 2) Může vzniknout zřejmě i spontánně a přirozeně, ale většinou je vyvolaná použitím nějakého prostředku nebo techniky, resp. kombinace více prostředků (meditace, tanec, hudba, askeze, droga, holotropní dýchání, sport, cvičení, floatační tank, sen, …; 3) Je to buď vnitřní zkušenost, která má ovšem povahu komunikace s něčím, co není osobní a vnitřní, anebo je to změněný stav vnímání, kdy jakoby v bdělém stavu vnímám konvenční realitu rozšířeným, resp. výrazně obměněným způsobem; 4) Má různou kvalitu, intenzitu i obsah nejen u různých jedinců, ale v každém jednotlivé případě u téhož jedince (je-li opakovaná); 5) Rozpuštění navyklé egoistní struktury osobnosti;6) Tento druh zkušenosti je součástí množství různých náboženství a spirituálních praktik (šamanismus, hinduismus, buddhismus, křesťanská mystika, súfismus, mysterijní kulty, psychedelie, …); 7) Nejedná se o úmyslnou fantazii, výmysl či výklad, nýbrž o přímé vnitřní zření. S. Grof označuje tyto zkušenosti jako transpersonální a hovoří v této souvislosti o transpersonálním vědomí.
- Jak je tato zkušenost možná? Jak je možná že určitá chemická látka (či kombinace látek), rytmus, zvuk, speciálně lomený odraz světla, atp. pozmění strukturu vnímání a vědomí? Co ve světě a věcech to umožňuje? Je například možné, že chemická látka (droga) nebo zvuk (frekvence, síla, hloubka, …) nějakým způsobem obsahuje informaci, kterou sděluje našemu vědomí? Nebo je droga pouze spouštěčem určitých procesů v nervové soustavě, které zapříčiní vznik halucinace? Jinak řečeno: Je obsah této zkušenosti generován subjektem (mozkem???) nebo je generován látkou (hmotou – zvuková vlna je také forma hmoty). Existuje něco, co je společné vědomí a hmotě, aby ke vzniku této zkušenosti mohlo dojít? Proč není taková zkušenost možná v běžném stavu? Je vědomí stav těla (nervové soustavy, smyslových orgánů) nebo je to stav světa? Ani jedno, ani druhé, nějak obojí? Co je to vlastně vnímání? Je člověk pánem a tvůrcem svého vědomí nebo je pouhým přijímačem a interpretem signálů? Jak můžeme mít zkušenost s něčím, co neexistuje, když se nejedná o naši fantazii, o přímý výmysl? Jak je vlastně možné vědomí, když není hmotné, ale nelze si ho bez hmoty představit? Všechny tyto otázky vedou do filozofie – teorie vnímání; a do vědy – teorie živého jako vědomého? teorie hmoty jako formy komunikace?
Z jiné strany: Jak je například možné, že když se najím, cítím pocit uspokojení a klidu? Jakým způsobem je tento pocit generován, jak vzniká? Sním třeba čokoládu, ta se rozpustí v žaludku, ve střevech se vstřebá do krevního oběhu a stane se součástí metabolismu. Určité látky z čokolády způsobí, že se cítím příjemně. Jak je možné, že chemické procesy v mém těle vyvolané vnější látkou vyvolají nehmotný, nelokalizovatelný, nezobrazitelný pocit blaha? Jaký je vztah mezi mým mozkem, čokoládou a mým vědomím? Je v čokoládě nějak obsažena příjemnost jako je v semínku obsažena rostlina? Je v mozku jakési centrum příjemnosti? Jak ho poznám? Že se aktivuje (což lze zobrazit) ve chvíli, kdy cítím blaho. Je tedy blaho něco jako stav těla? Jaká je funkce vědomí vzhledem k tělu a těla vzhledem k vědomí?
- Co je to archaické vědomí? Je to vědomí předteoretické, předspekulativní, předfilozofické, předreflektivní a ahistorické (pokud přijmeme, že dějiny a historické vědomí začínají tam, kde člověka sám sebe vyčlení z celku přírody jako zvláštní bytost). Tzn. vědomí, kterého není člověk pánem, vědomí před tím, než se definujeme jako někdo či něco a získáme sami k sobě vědomí vztah, reflektujeme se v sobě jako Já. Je to vědomí pro které neexistuje podstatný rozdíl mezi Já a světem, mezi Já a druhým, je to holistické vědomí, které nestaví svět jako objekt proti sobě. Je to vědomí, kdy člověk nechce být ještě úmyslně sám sebou, ale prostě je (včetně toho, že si je vědom, tj. vnímá, registruje, má pocity, hodnotí, atd., ale nereflektuje to jako stav sebe, ale je to pro něj přirozenou součástí světa. Existuje vůbec takovéto nerozdělené vědomí? Není podstatou vědomí protiklad Já a Ne-já, Já a Ty, Já a To? V jakém smyslu má pak vědomí sasanka nebo ryba? Je vědomí totéž co sebevědomí? Je lidské vědomí totéž co sebevědomí?
