Takže todle sem poslal jako přílohu přihlášky k doktorskýmu studiu na FF UK, thx za support to Andula&Deus und Rusvera&Libanon

1) Úvod

M. Eliade v Dějinách náboženského myšlení uvádí:

“V Boiótii byl Apollón připodobněn Ptóovi jakožto Apollón Ptóos; ale okolo 4. století se Ptóos změnil v Apollónova syna nebo vnuka. V Thébách nastoupil na místo Isménia. Ale nejslavnějším příkladem je jeho usazení v Delfách poté, co ubil dosavadního pána tohoto posvátného místa, Pythóna. Tento mytický skutek měl nemalou váhu, a to nejenom pro Apollóna. Vítězství boha bojovníka nad drakem, symbolem „autochtonie” a zároveň prvotní svrchovanosti sil země, je jeden z nejrozšířenějších mýtů. Co je pro Apollóna specifické, je skutečnost, že musel tuto vraždu vykoupit tím, že se sám stal povýtce bohem očišťování; a na druhé straně je to jeho usazení v Delfách. Neboť svůj všeřecký význam získal právě jako Apollón Pythijský.”¹

Mytický obraz hadího či dračího božstva se v kulturní obrazotvornosti lidstva vyskytuje nepřetržitě od pravěku až po současnost, od skalních kreseb australských domorodců až po dračí fantomy ve filmu Final Phantasy – Spirits Within. Ať už se jedná o příšeru, která má být poražena nebo naopak o bytosti, jejichž přízeň, jako v případě čínského císařského symbolu šen lunga nebo evropské Meluzíny, může zajistit štěstí a prosperitu, souvisí mytický plaz s počátky (ve smyslu ARCHAI) života, se stvořením, s původním stavem neuspořádanosti, se silami působícími při vzcházení živého. Z tohoto spojení pak vyplývá dvojznačnost tohoto transkulturního obrazu a příběhy, které jsou o hadech a dracích vyprávěny, se vždy nějak dotýkají vztahu mezi harmonicky uspořádaným řádem přírody a její chtonickou temnotou a nezkrotností.

Z hlediska karteziánsko-newtonovského paradigmatu racionální vědy jsou mytické příběhy a náboženské zkušenosti synonymem klamu nebo přinejlepším neužitečné fikce. Díky rozvoji některých vědních disciplín, především srovnávací religionistiky a antropologie, a hlavně díky stále se prohlubující filozofické i vědecké kritice nedostatků a omezení novověké vědy, je dnes zřejmé, že mýty a pohádky je možné považovat za plnohodnotný výraz lidské zkušenosti se světem. Tzn, že už je nemůžeme jednoduše považovat za jakési iracionální zkreslení, ale spíš za jednu z forem řeči, kterou už nemáme potřebu racionalizovat a potlačovat, nýbrž spíš jí naslouchat. Mou hlavní otázkou proto je, jestli v hadích mýtech můžeme hledat odpovědi na otázky, které si klade současná nekarteziánská věda a filozofie, a to hlavně na ty otázky, které souvisí s povahou života a vědomí. Mohou být mýty a náboženské zkušenosti partnerem při hledání alternativního vědeckého paradigmatu? Je možné proměnit vědu tak, aby dokázala své starší sourozence skutečně pustit ke slovu?

2) Cíle

- Obraz mytického hada chci použít jako prostředek spojení filozofického, vědeckého a náboženského přístupu a konstruovat multidisciplinární výklad světa, který se připojuje k diskusi o hledání nového paradigmatu v éře globální kultury a ekologické krize. V tom bych chtěl navázat na myšlení různých autorů, a to především na „novou smlouvu” I. Prigogina, systémové myšlení F. Capry, kybernetickou biologii G. Batesona, teorii chaosu, kritickou antropologii J. Narbyho nebo futurologii A. Weismanna. Mým cílem nebude kopírovat myšlenky zmíněných autorů, ale vypracovat vlastní mezioborový přístup, který bude schopen stavět mosty mezi různými formami řeči a myšlení.

- Myslet přírodu z hlediska fenoménu živého a hledat souvislosti a hranice pojmů “živé”, “hmota” a “vědomí”. Především pojmy “živé” a “vědomí” jsou totiž pro novověké vědecké paradigma pojmy hraniční, a podle mnoha autorů (Bateson, Russel, Lovelock, a jiní) dokonce v jeho rámci nevysvětlitelné. Toto paradigma, které je v dnešní civilizaci nepochybně stále rozhodující, je totiž založeno na ontologickém dualismu subjektu a objektu a na přesvědčení, že popis organizace nevědomé a neživé hmoty představuje základní rovinu popisu vůbec. Zde bych chtěl navázat na diskuse probíhající v mnoha nově se vyvíjejících vědních oborech jako je teorie dynamických systémů a autopoiesis, neurověda či biosémiotika.

- Vypracovat takový pojem vědomí, který umožňuje vysvětlit transpersonální zkušenosti, mystické stavy, stavy tranzu a extáze. Tento druh zkušeností, obecně nazývaných změněné stavy vědomí, je východiskem i vodítkem mého výzkumu. Nejen že totiž existuje dostatek svědectví o setkání s obrazem hada během transu, ale zásadní je především otázka původu těchto zkušeností.

3) Postup

Uvedených cílů hodlám dosáhnout následujícím způsobem:

A – Na několika příkladech z různých období a kultur budu ilustrovat transkulturní a transhistorickou povahu obrazu mytického hada. Nepůjde o podrobnou a přesnou klasifikaci a analýzu hadích mýtů z antropologického či religionistického pohledu (ta by přesáhla již tak náročný záměr této práce), ale o příkladové studie interpretující základní motivy těchto příběhů: had jako chtonické božstvo, živlová povaha hada, souboj hada a hrdiny. Na základě těchto studií chci dojít k hypotéze mytického výkladu povahy živého.

- K tomu bude ovšem potřeba provést několik zásadních vyjasnění:

a) Co znamená výraz mytický? Na základě čeho je možné tvrdit, že mýty z různých kultur a období mají něco společného? Je vůbec možné mluvit o nějakém mýtu obecně? Nemáme k dispozici pouze historicky omezená a vymezená náboženská fakta? Jak je vůbec možná komparace, když význam je vždy významem pouze v rámci určité kultury a doby?

b) Jaká je povaha obrazu hada? Tzn., je třeba analyzovat jeho multimediální povahu a vysvětlit, co to znamená, že je přítomen nejen napříč dobami a kulturami, ale i médii a žánry. Tzn., určit, jak je možná komparace různých způsobů vyjádření, různých forem zobrazení a řeči (mytické vyprávění, výtvarné umění, počítačová hra, rituály, stavy změněného vědomí, aj.)

c) Co mám na mysli výrazem interpretace? Jaký způsob a druh interpretace chci použít?

B – Na základě studia některých biologických teorií živého stanovím pracovní vymezení pojmu “živé”, kdy život je chápán v souvisloti s rozuměním v tom nejobecnější smyslu, a je tedy nerozlučně spjat s vědomím.

C – Vypracování takové teorie vědomí, kterou lze uplatnit na všechny živé systémy

D – Analýza zkušenosti transu – Budu se ptát po tom, jak tyto zkušenosti vznikají, co je vyvolává, jaký je jejich průběh, a co z nich vyplývá. Vycházet budu z toho, že obsahem této zkušenosti jsou, mimo jiné, právě ty obrazy, které se objevují také v mýtech. V návaznosti na teorii J. Narbyho budu tuto zkušenost chápat jako komunikaci mezi vnímajícím subjektem a médiem, které tuto zkušenost vyvolává, nikoliv jako soukromou halucinaci či pouhý vnitřní stav.

E – Shrnutí a závěrečná syntéza: Interpretace hadích mýtů, biologický pojem živého, obecnou teorii vědomí jako univerzální aktivity rozumění a analýzu změněných stavů vědomí by mělo být možné (předpoklad, hypotéza) propojit pomocí multidisciplinárního přístupu, který se opírá o toto tvrzení prof. Neubauera: „”Každé jsoucno je však křižovatkou nekonečného množství cest, je příležitostí realizace nesčetných racionálních projekcí, může být pochopeno, a tedy i poznáváno, neomezeným množstvím způsobů, jejichž výsledky si nebudou svou strukturou vůbec podobny, přestože vypovídají o tomtéž, sdělují jinou zkušenost. Jinak poznává ptačí zpěv anatom, jinak fyzilog, jinak fyzik, jinak muzikolog, jinak fonetik, jinak etolog, jinak estetik, jinak augur. A přitom hovoří o tomtéž zpěvu a mohou svou cestou a svými prostředky kráčet stále dál, a čím dál půjdou, tím více si budou vzdáleni, tak jako paprsky vycházející z jednoho bodu, jímž je v našem případě určítý jev. Ale čím více paprsků bude vycházet, čím více obrazů vytvoří na stínítcích racionality, tím víc bude zářit, tím víc vypoví. …Právě ve stereoskopii různých pohledů, chápání a průmětů, v konfliktu interpretací, se nám každý jev otevírá v tom, čím jest.”²

4) Význam tohoto zkoumání

- Jestliže v 17. století byla užitečná věda, která dokáže být alternativou náboženského vědění založeného na autoritě náboženských výpovědí a institucí, pak dnes, v době globální kultury, potřebujeme vědu, která dokáže být alternativou do jisté míry stále politicky i společensky dominantnímu karteziánsko-newtonovskému paradigmatu. Předkládaná práce má být příkladem takové formy vědy, která není založena na očekávání jednoznačně ověřitelných pravdivých výpovědí, nýbrž na dialogickém a interpretativním přístupu ke skutečnosti. Staré vědění vyděluje člověka z celku života jako zvláštní bytost nadanou reflektujícím vědomím, kdežto nové paradigma chce být založené spíše na integraci člověka do celku vesmíru a na znovusjednocení vědomí se zbytkem přírody. Tváří v tvář civilizaci, která se stala jedním z živlů a podstatným způsobem ovlivňuje možnosti dalšího života na této planetě, to považuji za užitečné.

- Západní filozofická a vědecká kultura je, mimo jiné, založená na myšlence sebeurčujícího a jednoznačného rozumu a na myšlence identity. Domnívám se, že tradiční LOGOS by měl nahradit MULTILOGOS, a že na místo identity bychom měli myslet diferenci a hranici. Předkládaná práce je tedy pokusem o příspěvek na cestě k nahrazení monologického vědění věděním dialogickým, pro něž nejsou hlavní kritéria pravdivosti, ale prostředky spojení a dorozumění, a jehož motem by mohlo být toto: Smysl není podtext, smysl je kontext.

- Ten druh racionálního vědění, které stále vládne školním učebnicím, systému medicíny i organizaci státních institucí je v současnosti nahrazován novými formami vědění založenými ne na důkazu, ale na dojmu – reklamní a filmové obrazy, instatní komunikace, virtuální světy, radikální ideologie a nová náboženství získávají stále větší vliv. Tyto nové formy iracionalizmu a vlády nekritizovaných autorit a technologií není možné zvládnout návratem k tradičním hodnotám, ani trváním na tom, že měřítkem pravého vědění je správné technické řešení. Tradiční vědotechniku a v jejích základech stojící racionalistické principy je užitečné doplnit jiným pojetím vědění a porozuměním světu.

5) Předběžný výběr literatury

Biologie:

Umwelt – koncepce žitého světa Jakoba von Uexkülla, A. Kliková, K. Kleisner, 2006

Tajemství hladiny: hermeneutika živého, A. Markoš, 2003

Mysl a příroda: Nezbytná jednota, Gregory Bateson, 2006

Biologie ve službách zjevu, K. Kleisner (ed.), 2008

Teorie morfické rezonance: Nová věda o životě – Rupert Sheldrake, 2002

Foundations of Systems Biology, ed. By H. Kitano, 2001

Mechanism and biological explanation, F. Varela, H. Maturana, 1972

Philosophy of Biology, M. Matthen, CH. Stephnes (ed.), 2007

A Legacy for Living Systems – Gregory Bateson as Precursor to Biosemiotics, Hoffmeyer J (ed.), 2008

The Logos of the Bios 1 a 2, Contributions to the Foundation of a three-leveled biosemiotics, G. Witzany, 2006, 2007

Obraz člověka a přírody v zrcadle biologie, S. Komárek, 2008

Religionistika, antropologie, historie:

Dějiny náboženského myšlení, M. Eliade, 1995

Patterns in Comparative Religion, M. Eliade, 1958.

Vegetalismo: Šamanismus mezi mestickým obyvatelstvem peruánské Amazónie – L. E. Luna, 2002

Šamanismus a nejstarší techniky extáze, M. Eliade, 2004

Draci středověkého světa, Karel Koutský, 2005

Kosmický had – Jeremy Narby, 2006

The Power of Myth, J. Campbell, 1991

The Mask of God, J. Campbell, 1960

Myth and the body, J. Campbell, 1986

Encyclopedia of Religion, L. Jones (ed.), 2005, Thomson – Gale

Sprache und Mythos – Ein Beitrag zum Problem der Götternamen, E. Cassirer, 1925

Philosophie der symbolischen Formen. Zweiter Teil: Das mythische Denken, E. Cassirer, 1977

Varieties of Religious Experience, W. James, 1902

Phänomenolgie der Religion, Gerardus van der Leeuw, 1933

The Road to Eleusis – Unveiling the Secret of the Mysteries, R. G. Wasson, A. Hofmann, C. A. P. Ruck, 1977

C. G. Jung, Výbor z díla, sv. 6, Představy spásy v alchymii, 2006

Mytologémy – ztělesnění neviditelného světa, J. Hollis, 2009

The Good and Evil Serpent: How a Universal Symbol Became Christianized, J. H. Charlesworth,

Systémová věda

Tkáň života: Nová syntéza mysli a hmoty – Fritjof Capra, 2004
Bod obratu: Věda, společnost a nová kultura – Fritjof Capra, 2002

The Evolutionary Mind: Trialogues at the Edge of Unthinkable – Sheldrake, McKenna, Abraham

Gaia: Nový pohled na život na Zemi – J. E. Lovelock, 1993

Řád z chaosu, I. Prigogine, I. Stengers, 2001

Chaos, J. Gleick, 2000

G. Bateson, Steps to an Ecology of Mind, 1972

Chaos and fractals – new frontiers of science, Petigen, Jürgen, Saupe, 2004

Kybergolem, J. Kelemen, 2001

Berušky, andělé a stroje, A. Markoš, J. Kelemen, 2004

Filozofie a spol.

Hermeneutika jako teorie porozumění, Petr Pokorný, 2005

O Sněhurce aneb cesta za smyslem bytí a poznání, Z. Neubauer, 2004

Viditelné a neviditelné, M. Merleau-Ponty, 1998

Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie, E. Husserl, 1996

Skrytá pravda Země, Z. Neubauer a T. Škrdlant, Mladá Fronta/ed. Kolumbus 2004

Touha a odstup, R. Barbaras, 2005

F. Varela – The new Idea of perception and life, R. Barbaras, 2002

Naturalizing Phenomenology: Issues in Contemporary Phenomenology and Cognitive Science, 1997

Speech Genres and Other Late Essays, M.M. Bakhtin, 1986

Čas a vyprávění, P. Ricoeur, 2002

Metaphor and the main Problem of Hermeneutics, P. Ricoeur, 1974

H. G. Gadamer, Gesammelte Werke, band 2, 1993

Filozofie živé přírody, Z. Kratochvíl, 1994

Co je filosofie?, Deleuze/Guattari, 2001

Capitalisme et Schizophrénie 2. Mille Plateaux, G. Deleuze (1980)

Struktura vědeckých revolucí, T. S. Kuhn, 1997

Mikhaïl Bakhtine le principe dialogique, T. Todorov, 1981

Změněné stavy vědomí

Holotropní vědomí, S. Grof, 1992

Druhy psychedelické zkušenosti, R. Masters, J. Houston, 2004

DMT: Molekula duše, R. Strassman , 2001

NeuroTheology – Brain, Science, Spirituality, Religious Experience, ed. By R. Joseph, 2003

The Invisible Landscapes, T. McKenna, 1993

The Archaic Revival, T. McKenna, 1992

The Psychedelic Experience, T. Leary, R. Metzner, R. Alpert, 1964

Breaking open the Head – A Psychedelic Journey into the heart of contemporary shamanism, D. Pinchbeck, 2002

Etnobotanika

Food of the Gods: The Search for the Original Tree of Knowledge – T. McKenna, Bantam New Age Books, 1993

Plants of the Gods: Their sacred, healing and hallucinogenic powers – R. E. Schultes, A. Hoffmann, Ch. Rätsch; Healing Arts Press, Vermont, 1992

__________________________________________________

1M. Eliade, Dějiny náboženského myšlení I, Oikoymenh, 1995, s. 253

2Z. Neubauer, Dopis o biologii, in: O Sněhurce aneb cesta za smyslem bytí a poznání, 2004, s. 111