Titulní list spisu Tripus Aureus z roku 1677 ozřejmuje názorně dvojí tvář alchymie. Obraz je rozdělen na dvě části: vpravo je laboratorium, ve kterém jen v krátkých kalhotách oděný muž kutí s ohněm, vlevo je knihovna, v níž spolu konferují opat, mnich a světský člověk. Uprostřed se na peci zvedá trojnožka s baňkou, ve které se objevuje okřídlený DRAK. DRAK symbolizuje prožitek, vizi laborujícího a teoretizujícího alchymisty. DRAK jako takový je monstrum, to znamená symbol smíšený z chtonického principu hada a vzdušeného principu ptáka. Jak Ruland potvrzuje, je variantou Merkuria.

Merkurius je ale ve hmotě se zjevující božský, okřídlený Hermés, bůh zjevení, pán myšlení a psýchopompos par excellence. Tekutý kov “živého stříbra”, rtuti, byl tou podivuhodnou látkou, která dokonale vyjadřovala povahu onoho stilbón, toho, co se leskne a je vnitřně oživeno. Mluví-li alchymista o Merkuriovi, vnějškově míní rtuť, ale vnitřně ve hmotě skrytého nebo uvězněného světotvorného ducha. DRAK je asi nejstarší figurální symbol alchymie, který máme dokumentárně doložený. Objevuje se jako požírač svého ocasu (Úroboros) v díle Codex Marcianus, spadajícím do přelomu 10. a 11. století, s popisem: “Jedno-Vše”. Alchymisté neustálé opakují, že “opus” vychází z jedné věci a k jednomu zase přivádí zpátky, je tedy do jisté míry koloběhem, tak jako drak hryzoucí vlastní ocas. Proto se Dílo často označuje jako “circulare” = kruhové nebo “rota” = kruh. Merkurius stojí na začátku i na konci Díla. On je “prima materia”, “caput corvi” (hlava havrana), “nigredo”; jako drak polyká sám sebe a jako drak umírá a opět je vzkříšen jako lapis (Kámen). On je hra barev “pavího chvostu” a rozdělení na čtyři elementy. On je hermafrodit počáteční podstaty, jenž se rozestoupí v klasickou dvojici tvořenou bratrem a sestrou a sjednotí se ve spojení, aby se zase objevil v zářivé podobě “nového světla” Kamene. Je kov, a přece tekutý, hmota, a přece duch, studený, a přece ohnivý, jed, a přece léčivý nápoj, symbol sjednocující protiklady.