Komu věští Hérakleitos z Efesu: tulákům nocí, mágům, bakchantům, lénaím, mystům, hrozí jim tím, co bude po smrti, věští jim oheň. (zlomek z Klementa Alexandrijského)

Tento text byl podkladem mého příspěvku na konferenci Ladislav Klíma: fikce a skutečnost, konané 11.12. 2008 v Ústí nad Labem.

• Původně jsem se domníval, že to bude zcela jednoduché. Bláznivý polozapomenutý filozof Klíma a jeho povrchní mysticismus. Nějak chytře ho okomentuji, zesměšním a zkritizuji

• Když jsem se ovšem začetl do jeho díla, začala situace vypadat poněkud jinak. Odkryl se mi myslitel ve filozofii více než zběhlý, a navíc celou filozofickou tradici kritizující a také z jiných než evropských a z jiných než racionálních zdrojů čerpající.

• A pak se na mě při četbě Světa jako vědomí a nic, Slavné Nemesis, Cogitat a některých dopisů vyřítila mnohohlavá a mnohooká příšera, zuřivý psychopatologický stroj, který není ani trochu k smíchu, ale spíše rve mysliteli z těla míchu.

• Vznikla tedy otázka, jaký postoj vlastně ke Klímovu myšlení zaujmout, protože to v podstatě znamená zaujmout postoj k samotnému Božství.

• Na rozdíl od jeho současníků máme situaci poněkud ulehčenou tím, že Klíma je mrtev. Jeho tvrzení, že je Bůh, tedy nemůže znamenat, že bohem je pouze a jedině on jako tehdy empiricky existující Ladislav Klíma, opilec a filozof. Z čeho ale vyplývala Klímova solipsistní filozofie, z jaké zkušenosti čerpal, že se odvážil tak smělých tvrzení?

• Pak mě v souvislosti se Slavnou Nemesis, tématem prapůvodní nicoty a dalšími motivy napadlo, že bych mohl Klímu vykládat na základě staršího řeckého náboženského a protofilozofického myšlení, hinduismu a taoismu. Klíma by pak vypadal jako mystický učitel a pokračovatel starých učení a jeho myšlení by byl vlastně jakýsi duchařský odpad starší moudrosti.

• Tento plán mi však překazil jeho dopis mladému Fr. Drtikolovi, kde se říká: „Všelijaký ten theosofismus, mysticismus, unio mystica, absorpce v bohu, upanišadismus, pantheismus, amor dei intellectualis a podobné painy, na zapomenutí jejichž jsem hrdý, nejenže nejsou eiusdem generis s Deoessencí, nejenže jsou od ní zcela rozdílny. Jsou přímým jejím opakem. Neboť otroctví jest opakem Volnosti. Ať nalhává si všechna ta pokorná holota boží cokoli o mystické au fond jednotě člověka s bohem, ať nafouknuta je svými extatickými, česky nábožnými vapeury jako nadmutá kráva, – psychologickým faktem zůstává, že vzhlíží k svému pámbíčkovi stejně jako všivý ratlík ke člověku, že psychologicky vidí jej au fond mimo sebe, nad sebou, že má potřebu vzývat něco, protože sama za hadr stojí.“ Takto razantní postoj není možné ignorovat. Pokud tedy Klíma hovoří o sobě jako o bohu a hledá existenciální a myšlenkovou pozici, která by ho nejvíce přiblížila k “deoessenci”, tak tu nejde o splynutí s jakousi vyšší, hypotetickou, věřenou či spekulativní vyšší božskou jednotou.

• Měl jsem pocit, že mi tedy nezbylo než přijmout výzvu a postavit svou absolutní vůli proti mrtvé liteře Klímových textů. Rozhodl jsem se, že se při tom budu řídit dvěma metodickými premisami:
  1) „Třeba vidět v myšlení svýma, v jednání s lidmi cizíma očima, lidičky dělají to naopak: v jednání jsou nejzaslepenějšími zvířecími sobci, v myšlení jsou gramofony vládnoucích, hloupých mínění; zde altruisty“ čili první premisa zní: Nebýt gramofonem Klímových myšlenek, nýbrž myslet za sebe (Klíma, sentence)
  2) Význam není ani tak něčím historicky vykazatelným, ale je především možností pro nás. (Kratochvíl, Hérakleitos) čili druhá premisa zní: nalézt v Klímovi možnost pro sebe

• Rozhodl jsem se, a to především proto, že je mi to příjemné, vyhovuje to mým záměrům, a je to nejsnazší cesta, což je v Klímově vesmíru zcela legitimní možnost, neboť „základem světa je složitý volní stav, který jest možno charakterisovat jako Vůli k příjmenosti“ (Svět jako vědomí a nic), rozhodl jsem se tedy, že pojmu Klímu jako psychedelického filozofa.

• Výraz psychedelická filozofie mi poprvé vnukl Honza Civín. Co by to mohlo být? Domnívám se, že každý druh filozofického snažení je možné od jiného druhu filozofického snažení odlišit podle toho, jakou zkušenost považuje za své východisko. Není podle mě totiž sporu o tom, že každá filozofie, ať jakkoli akademická, vychází z nějaké zásadní zkušenosti, o níž se opírá a jejímž výkladem a rozvinutím chce, často však nepřiznaně, být. Pro psychedelickou filozofii jsou takovou zkušeností změněné stavy vědomí, který je možné označit jako extázi, trans či halucinace, příp. jinými jmény. Hynek Tippelt k tomu poznamenal, že psychedelická filozofie je tedy v podstatě dvojího druhu. Za prvé ta, která má trans za své předpokládané východisko, ale není jeho teorií, za druhé teorie extatické zkušenosti.

• Tato zkušenost patří nepochybně k nejstarším a nejtrvalejším duchovním zkušenostem vůbec. Zaznamenaná je již v souvislosti s prvotními formami náboženství, s šamanismem a animismem, je součástí většiny předmoderních náboženství, včetně křesťanství a islámu. Někteří myslitelé, jmenovitě např. známý americký psychonaut a etnobotanik T. McKenna, ale nejen on, považují trans dokonce za jednu ze spolupříčin toho, že lidské vědomí je složitější a jinak organizované než vědomí jiných živých bytostí, že vývoj lidské kultury, jako jevu vydělujícího se z přírody, byl od počátku závislý na extatické zkušenosti.

• Zkušenost transu byla v historii navozována mnoha různými způsoby, nejčastěji však pomocí přírodních drog, tzv. halucinogenů, psychedelik či jak se dnes říká entheogenů, ale také pomocí rituálního tance, různých druhů mezních prožitků, askeze, atd. Jedním z nejznámějších příkladů z historie je indické zbožštění posvátné látky Sómy, kterou pili ve velkých dávkách bohové Indra či Agni. Teprve tato látka z nich dělala božstva v plné síle. Antropologové a etnologové se již delší dobu pokoušejí zjistit, o jakou látku se mohlo jednat – možnosti jsou různé, wikipedia jmenuje: vodu, med, alkohol, muchomůrky, cannabis, Modrý lotos, lysohlávky či efedru.V této souvislost není bez zajímavosti pokus interpretovat Eleusinská mystéria jako rituál založený na požívání halucinogenní směsi, zvlášť když si uvědomíme, jakou úlohu měla mystéria v řeckém myšlení.

• V západní kultuře došlo pod vlivem nejprve křesťansví, později pod vlivem prosazujícího se vědeckého názoru a osvícenství, k eliminaci extatických zkušeností, k jejich vyloučení a institucionalizaci. To je ovšem jiná historie. Podstatné je, že po staletích potlačení se extatické stavy popsatelné jako trans začali do západní kultury vracet až na konci 19. století a k jejich plnému znovupřijetí, samozřejmě ne většinovou kulturou, došl ve druhé polovině 20. století, a to v souvislosti s objevem LSD.

• Co mě opravňuje označit Klímu za psychedelického či protopsychedelického filozofa?
  1) Některé části Klímových textů přímo odkazují k extatické zkušenosti:
  Ve Světě jako vědomí Klíma říká: „Ve skutečnosti je kosmické vědomí tak jisto, jako každá aposteriorní pravda. Děti v ni věří, prvotní národové v ni věří – deifikaci slunce, moře, stromů leží za podklad víra, že předměty tyto myslí právě jako člověk.“ Zkušenost kosmického vědomí a živosti všeho bytí patří k mnohokrát zdokumentovaným a popsaným psychedelickým zážitkům, jak dokládá např. S. Grof, R. Masters či jiní výzkumníci na poli změněných stavů vědomí. V Cogitátech zase Klíma říká: „Spása kultury je ve trojím: 1) V povznášení psýchy aspoň jednoho zvířete 2) V hovoru s obyvateli jiných hvězd 3) Ve snu.“ nebo „Jak docílíš nejvyšších poznání? Udělej své předspánkové i pospánkové, ba i spánkové polosny bděním! Vše vysoké pochází ze snu; pouhé čiré bdění je pouhá čirá nuda, prosa, šeď. Nevydržel bych ani na okamžik v tomto suchopáru, kdyby nepadal do něho ustavičně zářivý, třeba drobný a neviditelný déšť ze Snu.“ Sen má samozřejmě u Klímy specifickou funkci, ale není od věci zmínit to, že sen byl vždy a ve všech kulturách považován za královskou stezku k bohům, a mnoho přírodních národů navazovalo spojení s bohy ne v transu, ale ve snu. Dále je pozoruhodné, že Rick Strassman, americký lékař a psychedelický výzkumník, který v 90. letech jako první obnovil dříve zakázané pokusy s halucinogeny, a za přísných legálních i lékařských podmínek podával pokusným subjektům látku DMT, zaznamenal celou skupinu zkušeností, která spočívali v kontaktu s bytostmi z jiných dimenzí. No a nakonec je třeba uvést větu ze Světa a vědomí, kde se o transu, resp. extázi mluví na plnou hubu, jak by řekl Klíma: „ Dokud extase nebude známa, prozkoumána, zdomácněna bude filosofii scházet to nejlepší.“
  2) U Klímy neexistuje dualismus, hmota a vědomí jsou totéž, resp. hmota je mu stínem vědomí. Klíma se všemi možnými způsoby pokouší dostat za tradiční západní dualismus, za Parmenidovskou ontologii rozděleného bytí, v čemž mu byly nepochybně inspirací různé formy monistického či celostního myšlení ať už z Asie (Upanišady, Taoismus) nebo z podzemí západu (tím mám na mysli především alchymii a různé formy evropského mysticismu, gnose či hermetismu). Pokud by mělo nějaký smysl mluvit o psychedelické filozofii, pak by jednou z jejích hlavních otázek musela být právě otázka po souvislosti hmoty a vědomí. Zásadním bodem každého filozofické průzkumu entheogenů by musela být otázka, jak je možné, že rostliny, z nichž pocházejí ony přírodní drogy vyvolávající stav transu, mají schopnost měnit vědomí. Je snad v rostlinách, resp. v rostlinných látkách obsaženo vědomí? Nebo snad je možnost transu pouze a jedině možností mozku? A jakým způsobem docházi v mozku k tomu, že se v něm generuje to, čemu říkáme vědomí, ať už ve změněném nebo „normálním“ stavu? Ke zkoumání těchto otázek dnes dochází především na poli současné přírodovědy, a to např. v díle biologů R. Sheldraka, G. Batesona, H. Maturany a F.Varely, fyzika R. Penrose, teoretika dynamických systémů I. Prigogina, ekologa F. Capry nebo třeba etnofilozofa J. Narbyho, abych jmenoval jen některé.

• Na závěr je nutné říct, že Klímovo myšlení se nakonec ubírá jiným směrem než přísná  psychedelická filozofie. Psychedelická filozofie by musela změněné stavy vědomí zkoumat, musela by je podrobit vědeckému průzkumu, který by vycházel z tvrdých i měkkých vědecky ověřitelných dat, která ji mohou poskytnout různé vědní obory jako je antropologie, etnologie, etnobotanika, biologie, fyzika, matematika, atd. Klíma mířil jinam a jinak. Pro něj je extáze nezkoumaným východiskem a vytouženým, ačkoliv stále unikajícím cílem. Jemu totiž nejde o krátkodobou a nahodilou halucinaci vyvolanou drogou, ale o naprostý a absolutní prožitek božské tvořivosti, jak to dokumentuje tento úryvek z jeho dopisu Drtikolovi, kde vysvětluje své pojetí egodeismu:
  „Zjevila se ne již jako ono zsinalé teoréma: jako bych byl Bohem jen v jakési hloubi, v jakési vlastní podstatě, potencionálně, Bohem hluboce spícím, zakukleným – : zjevila se v podobě tisíckrát gigantičtější, zářivější, hrozivější jakožto strašlivá jistota, že jsem Bohem v nejplnějším významu a rozvití, Bohem actu, bdícím a skvěle obnaženým, Bohem se všemi tituly, predikáty, insigniemi Boží Moci, jejími prostředky, projevy, povinnostmi … Jupiter nunc tonans … Bylo by nesmyslno pokoušet se o vyjádření, jak zjevení toto působilo, jak na člověka nutně působit musí. Jinak je svět jen krásný a dobrý pro toho, kdo našel svou pevnou půdu a Sílu … Je něco nevýslovně nádherného už v tom, že je někdo vlastníkem existence. …“