Na počátku jsem si uvědomil, že jsem navzdory noční temnotě mohl vidět stromy a keře okolo chýše. Měl jsem noční vizi. Mé oči zachytily pohyb obrovského hada šplhajícího na palmu, byla to anakonda. Šel jsem k ní. Anakonda ke mně zvedla hlavu a otevřela svá ohromná ústa. Uvnitř byly různé představy. Zíral jsem tam. Viděl jsem lidi. Činilo mi potěšení vidět je: mou matku a otce, učitele nižší střední školy, který mě učil hygieně, sestřička, několik lékařů. Všichni v jednom kuse drmolili poučky, abych si nepromáčel nohy, abych nepozřel žádné jídlo dokud si nebudu jist, že je řádně připraveno, a abych si vždy umyl ruce.

Svět proměn, J. Perkins, s. 54