POZNÁMKY K ŠAMANISMU?

I. Rozum, nerozum a jeho potlačení

“Vědecká analýza šamanismu bude provždy racionálním zkoumáním neracionálna – jinými slovy snahou odporující sobě samé a slepou uličkou.” Jeremy Narby

Vydejme se touto slepou uličkou. Vztah rozumu a nerozumu je nepochybně zajímavý. Co je rozumné a co není? Jaká jsou měřítka a pravidla rozumnosti? Kdo je stanoví a proč s nimi máme souhlasit? Proč je naše jednání často nerozumné? Může a má být lidské jednání vždy rozumné?.

Šamanský svět je světem vizí, drog, tance, extáze, vytržení. Racionální svět oproti tomu vychází z utřídění, pojmu, přehledu, zdůvodnění, logiky, organizace a disciplíny. K jeho hlavním hodnotám patří jasnost, přesnost a kontrola.

Pokud jde o šamanismus, je jeho iracionalita skutečně problematická. Je totiž nanejvýš sporné, jestli je praktikující šaman iracionální, jestli opravdu nemyslí a nejedná rozumně.

Odpověď na tuto otázku bude samozřejmě závislá na tom, jak chápeme racionalitu. Jestli ji vymezujeme pouze jako racionalitu vědeckou nebo jestli jí můžeme vysvětlit i jinak, např. jako umění soudnosti a výkladu. Pokud chápeme racionalitu spíše v druhém, širším významu, tak je nutno říct, že šaman sám se nikdy za iracionálního nepovažoval, a to samozřejmě proto, že by mu podobné rozdělení nedávalo žádný smysl. Šaman vždy věděl, že obcuje s tím, co je neobyčejné a překračuje hranice běžné zkušenosti. Věděl ovšem také, že takového člověka je třeba, protože neuchopitelné, iracionální, nelidské a božské nelze potlačit ani ovládnout, ono naopak ovládá nás, a proto je potřeba umět s ním pracovat. Zároveň ale vždy patřila k pravidlům šamanském iniciace podmínka, že šamanem může být ten, kdo má nějakou predispozici k iracionálnu – histerické či schizoidní chování, spontánní schopnost tranzu, stejně postižené předky,  obecně znaky, které jedince nějak vydělují z každodenního sdíleného konsensu dané skupiny.

Cesta k pochopení a zhodnocení šamanismu by tak měla procházet tázáním po příčinách a smyslu jeho zařazení do oblasti iracionálního a z toho vyplývajícího potlačení. Proč je tzv. vyšší kulturou šaman potlačen? Proč byl antropology dlouho považován za blázna? Proč křesťané cíleně lidkvidovali příp. násilně integrovali starší mytologická a animistická náboženství?

Šaman (kouzelník, čaroděj, čarodějnice, věštec, vědma, léčitel) byl učiněn představitelem toho, co je iracionální, nevědecké, nedisciplinované, toho, co není a nemůže být pod kontrolou.

Bylo tomu tak snad proto, že apolónské vědění Západu bylo založeno na kontrole, sebeovládání a jasnosti, a také na přísném antropocentrismu?  Vždyť už řecké náboženství můžeme označit za antropocentrické. Bohové v něm mají podobu lidí, ne zvířat či jiných nelidských bytostí, a vše, co nepodléhá pravidlům lidského tvaru je v něm umístěno na stranu chaosu a jako chaotické má být vládou olympského panteonu zničeno nebo alespoň odsunuto na nižší stupeň ontologické a sakrální hierarchie. (Viz. např. Héraklés vs. Hydra, Zeus vs. Kronos, nebo také Kristus vs. Ďábel, aj.).

Bylo tomu tak snad proto, že vítězné monoteismy raného středověku transformovaly pojetí božské a duchovní sféry, že přišly s pojmem jediného a neviditelného boha, a že přinesly náboženství univerzální spásy? Z bohů, duchů, démonů a dalších bytostí, pro šamanský animismus typických, zbyly v monoteistických náboženstvích pouze andělé. I když se i u šamanský kultur můžeme setkat s představou nejvyšší bytosti, myšlenka jediného vševládnoucího a všemocného božstva zvěstujícího lidem konečnou spásu je, z určitého hlediska, pouze pokroucenou verzí mnoha příběhů o hrdinovi, který bojuje proti zlu, resp. o šamanovi, který se potýká se zlými duchy, aby léčil (nebo se s nimi spojuje, aby škodil). A poslední velká myšlenka monoteismu – spása pro každého pouze na základě víry, ta je opět zcela v rozporu s šamanským pojetím osobního boje za vlastní duši či cesty, kterou musí vykonat každý na vlastní pěst a nikdy nemá zaručen výsledek. Byl šamanismus potlačen, protože představoval starší, tradiční a konkurenční světonázor a nositelé křesťanství či islámu měli větší politickou moc? Nebo se šamanské/animistické a mytologické systémy vyčerpaly a neměly už v určité době co nabídnout?

Budeme-li za vrchol západní kultury považovat osvícenství a vědeckou racionalitu, pak je zřejmé, jakou cestu si západní lidé vybrali – cestu zapomnění všeho temného, skrytého, nejasného, neprokazatelného, nevysvětlitelného a nezařaditelného. Tato cesta umožnila vznik civilizace, která nakonec vedla k všeobecné demokracii, k sociálnímu státu a představě osobního blahobytu. Na druhé straně se ve druhé polovině 19. století, a to i na poli vědy a filozofie, dostaly znovu ke slovu nevědomé motivy lidského jednání, jejichž vítězné tažení vyvrcholilo na bojištích světových válek a v koncentračních táborech totalitních režimů. Klasická evropská kultura (je-li možné o něčem takovém vůbec mluvit) byla najednou ovládnuta silami, které se po staletí pokoušela neúspěšně ovládat. Šamanismus spojený s rituálem a obětí patří podle osvícenských měřítek samozřejmě mezi duchovní veteš. Přitom však věda, která měla každé náboženství nahradit, může vést k větší nesvobodě a destrukci než všechna “iracionální” náboženství.

V této souvislosti jsou velmi pozoruhodné některé rysy krize starého Západu:
- Nacionalismus a s ním související první i druhou světovou válku, je možné považovat za důsledek osvícenské touhy po emancipaci a sebeurčení. Ukázalo se však, že gigantické národní superego je bestie těžko zkrotitelná.
- Totalitní režimy, které objevily novou sféru masově organizované zločinnosti, lze spojovat s tak ušlechtilými a racionálními ideály jako je sociální spravedlnost, národnostní sebeurčení, blahobyt pro všechny, vymýcení zločinnost. Zločiny totalitních režimů jsou nejvíc pozoruhodné tím, jak racionálně byli zorganizovány a provedeny, a také tím, že byly vydávány ze zcela legitmní. (viz. Eichmann, nebo srovnání německých a japonských válečných zločinů)
- Nejskvělejší produkty západní racionality: technika, průmysl a volný trh je dnes z mnoha důvodů možné považovat za záležitosti přinejmenším dvojznačné.
–Technika přinesla do našich životů nevídanou kvalitu a rychlost a dnešní civlizace by se bez techniky jistě zhroutila, na druhou stranu ale přináší nebezpečí technomyšlení a technokracie, tj. přesvědčení, že vše lidské je možné nějak zvládnout a ovládnout, že na všechny nemoci je možné najít lék, a že vše, včetně společnosti, se dá opravit.
–Průmysl umožnil v bohatých zemích hromadné rozšíření blahobytu mezi většinu populace . Jenže za jakou cenu? Za cenu podstatného prohloubení a rozšíření sociální kontroly, za cenu rostoucího využívání neobnovitelných zdrojů, za cenu devastace životního prostředí, za cenu vzniku konzumní a zábavní společnosti se všemi jejími pozitivními i negativními jevy.
–Neregulovaný svobodný trh, založený na myšlence svobodného hromadění majetku a dosažení všeobecného blaha skrze směnu, může vést k naprostému opaku – k hromadění majteku a moci v rukou nejsilnějších, k narušení sociálního smíru a k nerespektování spravedlnosti při rozdělování kapitálu.

Racionální ideje svobody, spravedlnosti, blahobytu a vědění tak nakonec zplodily iracionální masovou společnost ovládanou chamtivostí, státem organizovaným násilím, omezením myšlenkového a psychického zdraví a vládou nesmyslných ideologií. Je to jako kdyby Zeus zplodil nějaké obludné děcko, které nakonec zatřese Olympem a svrhne nebešťany z jejich trůnu. Stal se Západ, který vzešel z potlačení nerozumného, nejasného a nakonec i božského, obětí démonů, které si sám stvořil?

Každopádně si myslím, že v souvislosti s vývojem západní a globální kultury ve 20. století, je zajímavé položit si otázku, jestli a do jaké míry je šaman opravdu iracionální? Když necháme stranou oblast vědecké racionality, tak se dá říct, že iracionální je ten, kdo neví, co dělá, kdo neovládá své činy a nerozumí jejich motivům. Je ale přece jasné, že v tomto smyslu jsme iracionální všichni a každý den, a takováto nerozumnost je podstatnou součástí našich životů. To ovšem z druhé strany neznamená, že máme žít zcela iracionálně a nechat se ovládat pouze svými pudy a vášněmi. Ovšem nelze se také tvářit, že pudy a vášně neexistují, a nelze se patrně ani tvářit, že je můžeme zvládnout racionálně, pomocí vědy, disciplíny, výchovy a drezůry. Navíc, když řekneme iracionalita, pudy a vášně, hned se objeví představa chaosu, nezvladatelnosti, nekontrolovatelnosti. Ale není tomu tak pouze z pohledu racionalisty? Nemá náhodou to, čemu říkáme iracionální svou vlastní logiku, svůj přesný a jasný smysl?

A co to má všechno společného se šamanem?

Šaman je v tomto smyslu ambivalentní. Je bytostí, která provozuje úmyslné navozování transu, tj. zážitků změněného vědomí, nezřídka prostřednictvím rostlinných drog nebo jiných extatických technik. Čili dostává se pravidelně do stavu mimo vědomou kontrolu, mimo kontrolu vědomého ega. Jenže šamanovo extatické třeštění není nikdy účelem o sobě, vždy je prostředkem: k léčení, k doprovázení mrtvých, k usmíření duchů, atp., což znamená dvě věci: 1) V kontextu své skupiny plní šaman velmi potřebné a přesně zdůvodnitelné a vymezitelné funkce; 2) Šaman musí dokázat spojit extatickou zkušenost s vědomou kontrolou. Trans je pro něj nástrojem získávání vědomostí za účelem jednání ve sdíleném světě každodenní zkušenosti. Šaman se v transu napojuje na zkušenosti a vědomí, které přesahují omezení osobního Já, putuje světy, které nejsou lidské a obcuje s bytostmi, které patří z racionálního pohledu do pohádek.

II. Jsou rostliny inteligentní?

“Nelze dělat žádné závěry … dokud nebudeme schopni nějak pochopit to, co mají tito lidé skutečně na mysli, když říkají, že rostliny samotné odhalují své vlastnosti. Zkrátka nelze přijmout, že to, o čem hovoří, je skutečné, protože ve skutečnosti, jak ji známe “my”, rostliny nekomunikují.” Narby

Je možné, že rostliny mají skutečně inteligenci, že mluví, že jsou učitelkami, že od nich se šamani učí všechno, co vědí? Zdá se, že přece všichni dobře víme, že rostliny žádnou inteligenci nemají , že nic nevědí, že nic neříkají, nikoho nic neučí. Vědět, učit se, mluvit, být inteligentní jsou přece vlastnosti výlučně lidské a souvisí s řečí a písmem. Rostliny jsou z racionálního hlediska důležité, to ano. Produkují kyslík, dají se sníst, dají se spálit, dá se z nich stavět, dokážou léčit, vytvářejí ekosystémy pro život vyšších organizmů, z jejich petrifikovaných zbytků získáváme ropu. Ale jediná inteligence v tomto mrtvém vesmíru přece náleží pouze a jedině té výjimečné bytosti jménem člověk (která mimochodem bez rostlin nepřežije ani minutu). Jsou snad rostliny něco jiného než materiál, organická hmota, která se dá použít k dobrým účelům? Nebo bychom měli mnohem víc naslouchat zkušenosti šamanů, která říká, že rostliny nejsou nevnímavé a neinteligentní, nýbrž že jsou to bytosti s vlastní duší, které mohou navíc lidem zprostředkovat vnímání a poznání na úrovni, o jaké se vědě až do druhé poloviny 20. století ani nesnilo. Šaman tvrdí, že rostlina je učitelka. Tradičně by asi vědci tvrdili, že rostlina je sice organizmus, ale bez jakékoliv známky inteligence. Roste, rozmnožuje se, plodí, to jistě, ale všechno se to děje jaksi samo, automaticky, bez jakékoliv kontroly na straně rostliny. Pokud bychom přijali šamanskou verzi, bylo by nutné zcela jinak definovat pojem inteligence a přijmout názor, že inteligence možná není vlastnost mozku nebo schopnost užívání symbolů, ale spíš schopnost samoorganizace živých systémů, kterou lze pozorovat v celém vesmíru na všech úrovních.

III. Kdo je to šaman?

Zkoumání šamanismu vede ke zpochybnění dvou paradigmat charakteristických pro západní kulturu. Svým postavením na hranici šílenství a rozumu zpochybňuje šaman představu o nadřazenosti racionálního poznání a s ní spojené přesvědčení, že sebekontrolující vědomí může a má potlačit nebo ovládnout iracionální vášně, pudy a všechny ostatní stavy vědomí, které jsou mimo naši kontrolu. Svým vztahem k rostlinám zase zpochybňuje zakořeňenou představu o lidské nadřazenosti nad světem rostlin a výlučnosti lidské komunikace v rámci celé přírody.

O tom, kdo přesně šaman je, by proto bylo dobré vědět více. Šamana lze samozřejmě popsat, čemuž se věnuje antropologie, etnologie, případně historie náboženství. Na základě vlastního studia vybrané literatury bych chtěl nyní šamana charakterizovat následujícím způsobem:

Podle Eliadeho je technikem extáze. Nejde ale o jakýkoliv druh extáze, protože v náboženství se můžeme setkat s různými technikami jejího navozování. Šaman je specialista “na trans, během kterého prý jeho duše opouští tělo a podniká výstupy na nebesa a sestupy do podsvětí“. Šaman je tedy ten, kdo skrze vize, které zakusil v transu, komunikuje s nadpřirozenými bytostmi jako jsou duchové a bohové a vstupuje do světů mimo běžně prožívanou každodennost. Tyto vize mu ale neslouží k vlastnímu okouzlení či uspokojení, ale jsou pro něj zdrojem informací o povaze vesmíru. Tyto informace pak šaman úspěšně používá v běžném životě svého kmene či jiné skupine, které je součástí.

V první řadě tedy šaman prostřednictvím této extáze komunikuje s duchy. Kdo jsou to ale duchové? Může se jednat o duši jakékoliv živé i neživé entity – o duši konkrétního zvířete nebo celého zvířecího druhu, o duši kamene, o duši druhého člověka, atd. Šaman se ale může setkat také s duchem ohně, duchem vody, duchem nějakého místa, stavby či věci. Na nejvyšší úrovni se dokáže propojit s Nejvyšším duchem, s vládcem a stvořitelem, s principem ovládajícím vše stvořené i nestvořené. Dnes ovšem, alespoň v určitých částech světa, není příliš v módě mluvit o duších. Duše a duchové patří do pohádek a mýtů, jsou to smyšlenky založené na nedostatečném vědeckém poznání světa, jsou to výplody fantazie, která ještě nemá možnost opřít se rozsáhlou vědeckou síť faktů, důkazů, hypotéz a teorií. Já se ale domnívám, a jistě nejsem sám, že duše a duch v šamanském smyslu slova nejsou žádná strašidla, nýbrž popisy zkušenosti, kterou má šaman se světem. Duše je to, co dělá věci a bytosti tím, čím jsou, filozoficky řečeno je to eidos (vid, idea, podstata) věcí, bytostí, míst či událostí. Šaman, který zná duši rostliny, ví, k čemu ji může použít, čeho se od ní má obávat, kde a jak roste, s čím ji může smíchat a s čím ne. Jeho poznání této duše však nepochází z nahodilého pozorování a sbírání faktů o dané rostlině, nýbrž z přímé komunikace s rostlinou ve stavu extáze.

Duch, ve smyslu vševládnoucího kosmického nebo přírodního principu, je pak to, co je všem duším společné, co v nich je právě schopností komunikace, co je řídící silou, která všechny duše propojuje do jednotného celku.

Šaman byl z pochopitelných důvodů také vždy považován za znalce lidské duše. To je potřeba chápat dvojím způsobem. Za prvé je šaman znalcem duší živých bytostí, člověka nevyjímaje, protože s nimi může vstupovat do přímého kontaktu během transu. Za druhé je tím, kdo překonal hranice svého omezeného osobního ega. Většina iniciačních rituálů během nichž získává šaman schopnost vidění jiného světa počítá s šamanovou smrtí, příp. oslepnutím. Šaman bývá roztrhán na kusy a znovu složen, oloupán jako cibule až na kostru, rozdrcen nebo jinak zničen. Vzápětí se ale rodí znovu, je znovusložen, ale již zcela novým, radikálně jiným způsobem. Tato ztráta starého Já je zákonitě provázena prohlédnutím omezenosti osobního ega, které je vázané na jistý okruh tužeb, potřeb a myšlenek získatelných běžnou zkušeností. Transcendentní zkušenost však vyžaduje jiný způsob vnímání a tedy i jinou duši. Šaman je po své proměně postupně schopen poznat povahu tužeb, potřeb a myšlenek druhých lidí, protože sám je výborným znalcem duše vlastní. Tato znalost se samozřejmě prohlubuje praxí. S šamanem je tak spojována funkce psychoterapeuta.
Přirozenou funkcí šamana bývá role vypravěče příběhů. Příběhů, které uchovávají jeho zkušenost. Šaman nefunguje v rámci racionální diskurzu, nýbrž v rámci vyprávění, té nejstarší a nejpřirozenější formy řeči. Šamanské zkušenosti jsou zachovávany jako krátké historky z cest do podsvětí či nadsvětí nebo ze setkání s dušemi a duchy. Tyto historky jsou často spojovány s hudbou, která dává vznik šamanským písním. Tato orální forma vědění a literatury je na začátku každé kultury a každého náboženství. Je první formou kolektivní paměti před vynálezem písma, základem mytologie a náboženství.

Velmi zajímavým místem v prostoru šamanské zkušenosti je jeho funkce pontifika. Pontifikus čili  z latiny přemosťovač stojí rozkročen mezi  tímto a oněmi světy, mezi bohy a lidmi, mezi mrtvými a živými, mezi známým a neznámým, mezi posvátným a světským, mezi tělesným a duševním, etc.. Postava šamana je tak veskrze chiasmatická (chiasma od řeckého písmene Χ [chí]), tj. protínají se v ní protikladné póly lidské zkušenosti se světem.

Šamanské obcování s duchy není nikdy účelem samo o sobě. Něco takového by mohlo být pro šamana naopak nebezpečné. Jeho cíle jsou vždy praktické, tj. především fyzické a psychické léčení. K léčení duše mu slouží jeho seznámení s nadosobním vědomím, s podvědomím a nevědomím. K léčení těla mu slouží jeho znalost přírody. Ekstatické stavy mu umožnují, mimo jiné, mluvit s duchy rostlin, poznávat jejich přirozenost a léčivé či ničivé schopnosti. Šamani v jižní Americe se sami označují jako rostlinoznalci – veškeré své vědění o světě, lidech a přírodě získávají od rostlin. Halucinogenní rostliny jim slouží jako průvodci, kteří je dovedou i k ostatním rostlinám.

Šamanovi tradičně připadla také role psychopompa, tedy průvodce mrtvých. Protože od počáteku je bytí šamana založeno na konfrontaci s vlastní smrtelností, je právě on tím, kdo obcuje se smrtí. Udílí duši umírajícího či mrtvého rady na jeho cestě podsvětím, protože podobných cest už vykonal mnoho.
I když je fakt, že v některých přírodních společnostech měla většina členů skupiny nějakou zkušenost se změněnými stavy vědomí, je přesto stále možné považovat šamana za specialistu na extázi.  Šaman byl vlastně jakýmsi tykadlem své skupiny (viz McLuhan a jeho pojetí umělce jako tykadla), tím kdo je vystrčen do zásvětí, kdo za ostatní zakouší nezakusitelné. Jeho postavení je pak typicky ambivalentní jako u všeho sakrálního. Na jednu stranu je uznáván a obdivován, lidé ho žádají o pomoc a radu. Na druhou stranu však stojí na okraji společnosti jako někdo spojený se smrtí a nemocemi. Proto je dobré se od něj držet dál a hlavně ho neurazit, protože by se mohl pomstít.
IV. Šamanismus dnes?

A proč mě tedy šamanismus zajímá?
1) Od 60. let minulého století je revival šamanismus stále silnější. Lidé jako A. Hofmann, Terence McKenna, T. Leary, D. Pendell a mnozí další objevovali halucinogeny v přírodě a experimentovali s nimi za účelem získání vědění, které by umožnilo transformovat vědu, kulturu i celou společnost. Zjistili, že jejich učiteli už nemohou být akademičtí vědci, že jimi musí být “nevzdělaní” indiáni.
2) Tradiční evropský racionalismus kořenící v Řecku a vrcholící v pozitivismu 19. století je užitečné považovat za vyčerpaný. Současný člověk ponořený v toku obrazů a informací nevídané intenzity už neřeší problém pravdy a správnosti, ale problém komunikace s druhými. Už nepotřebujeme racionalitu vylučující a vydělující, nýbrž racionalitu komunikativní založenou ne na myšlence pravdy, nýbrž na myšlence vzájemného porozumění. Potřebujeme racionalitu, která je schopná pohybovat se mimo zavedená řešení, tzv. transverzální racionalitu.
3) Současná světová kultura je zaplavená drogami. Sehnat téměř jakékoliv drogy nepředstavuje pro odhodlaného jedince kdekoliv na světě velký problém. Většina těchto drog je syntetická, příp. je možné je označit za průmyslový produkt, i když nelegální. Drogy prochází stejným procesem jako jakékoliv jiné zboží – prvotní výroba za nízké náklady, distrubuce zvyšující cenu, tvorba ceny na trhu na základě poptávky a společenské situace, atd. Drogy kolující na černém trhu jsou průmyslově vyráběné, syntetický tvořené nebo upravované zboží, jsou produktem západní vědy a západní ekonomiky. Látky, které směli dříve beztrestně požívat pouze zasvěcení a vyvolení, jsou dnes k dispozici k masové spotřebě a dostanou se do rukou i dětem. Pro většinu uživatelů drog v dnešním světě jsou ale nástrojem úniku, lidé v nich hledají zábavu a uvolnění a většinou jsou cílem sami o sobě, tak jako alkohol. Rozumné zvládání drog, které není ani jejich vědeckou analýzou, ani vystrašeným zakazováním je proto jedině na místě.