“Sam Keen v knize The Faces of the Enemy shromáždil jedinečnou sbírku válečných plakátů, kreslených seriálů a karikatur z nejrůznějších historických období a kultur. Dokázal, že způsob, jakým je nepřítel zobrazován v době války nebo revoluce, je nadčasový stereotyp s velmi omezenými variacemi, který má velmi málo společného se skutečnými rysy dotyčné kultury. Podle Keena jsou údajné obrazy nepřítele v podstatě projekcemi potlačovaných a nepřiznávaných stinných aspektů naší vlastní nevědomé mysli. … Analýza jeho materiálu ukazuje, že Nepřítel je běžně zobrazován jako nebezpečná chobotnice, zlý drak, mnohohlavá saň, obrovská jedovatá tarantule nebo všepohlcující mořská obluda. Jiné často používané symboly zahrnují zlé kočkovité šelmy nebo dravé ptáky, nestvůrné žraloky a zlověstné plazy, zvláště zmije, chřestýše a hroznýše. V obrazech z válek, revolucí a politických krizí je také hojnost scén popisujících škrcení či drcení, nebezpečné víry a zrádné pohyblivé písky.” (S. Grof – Holotropní vědomí, s. 204)

Proč je vlastně had tak často považován za zlého a špatného, za hrozivého a ničivého? Proč v se v nevědomí objevuje ve spojitosti s temnotou, násilím a strachem? Had je jedovatý, plazí se nezpozorován a pak zaútočí, skrývá se v hlubinách vod nebo v neprostupném porostu, škrtí a kouše, má předlidský a nelidský tvar, není rovný a vzpřímený, ale zakroucený, samá smyčka a klikyhák.