Proč jsem se rozhodl zařadit do mého zkoumání také tarot je myslím zcela jasné. Tarot pracuje s archetypy, které propojuje s osobní zkušeností. Tarot představuje symbolický vesmír rozvinutý tak široce a hluboce, že jde napříč náboženskými a kulturními systémy, že je natolik univerzální, že ho používají Číňané, Arabové i Poláci. Hadi navíc, zdá se mi, hrají v tarotu ne nepodstatnou úlohu. A co víc, komunikace skrze tarot, v tarotu, tarotem, pomocí tarotu nebo jak to mám vlastně říct, je racionální a zároveň mystická, obsahuje v sobě skryté i zjevné vědění, spojuje rozum a jiné formy poznávání. Začínám s kartou č. XII z velkých arkán, tedy Viselcem. Viselce a jeho souvislost s hadem ještě zpracuju v samostatné prezentaci, tady jenom pár verzí, v nichž se vyskytuje had.

Na tarotu je ale nejdůležitější to, že učí, řečeno slovy Z. Neubauera, tzv. “eidetické gramotnosti”, tj. schopnost vnímat obrazy a symboly a rozumět jim, aniž by bylo nutné je racionálně analyzovat a převádět na text. V obecném kulturním povědomí v Čechách je tarot považován za blábol nebo přinejlepším hru s obrázky. Už se ale zapomíná to, že zkušenost zakódovaná v tarotových obrazech je starší a hlubší než celá západní kultura a nese v sobě archetypální výjevy.  Tarot je také vynikající školou interpretace, eidetické vědomí tarotu je založeno především na variacích. Tzn. že výklad obrazu tarotové karty, resp. jakéhokoliv obrazu, není nikdy dokončený, je stále otevřený, závisí na situaci tazatele i vykladače, na otázce, na schopnostech a vědomostech. Je tedy obecný i individuální zároveň.