1) Na čem je založená moderní biologie?

Je tomu skutečně tak, jak tvrdí Narby, totiž že moderní biologie je mechanistická, že studuje živé jako by to bylo neživé? Záleží na tom, co je to moderní biologie. Zřejmě to bude tak, že hlavní proud tvrdé biologické vědy je stále v zajetí primitivního darwinismu, fyzikalismu a objektivismu. Vedle toho jsou tu ale právě lidé jako Bateson, Sheldrake, Capra, Lovelock, Maturana a spousta dalších, které ani ještě neznám. Současné nově se ustavující vědecké paradigma už vidí přírodu jako komplex života, jako systém komunikace, jako síť výměny informací, atp.

s. 140: A nakonec jsem dospěl až k hypotéze, že lidská mysl může prostřednictvím rozostřeného vědomí komunikovat s globální sítí života založeného na DNA. To je však v rozporu se západním poznáním. Mým cílem bylo odhalit, zda prestižní a uznávaní biologové mohou najít biomolekulární informaci v halucinačním světě ayahuasqueros. Avšak tato hypotéza není pro oficiální biologii v současné chvíli přijatelná, jelikož zasahuje do postulátů této vědní disciplíny.

s. 140: Moderní biologie je založena na pojetí, že příroda není oživována inteligencí, a tudíž nemůže komunikovat.

s. 142: Francis Crick napsal: “Hlavní cílem moderního hnutí v biologii je vysvětlit celou biologii v termínech fyziky a chemie.” François Jacob, další molekulární biolog a držitel Nobelovy ceny, napsal: ” Proces, jenž se odehrává v živých bytostech na mikroskopické úrovni molekul, se v ničem neliší od procesů analyzovaných fyziky a chemiky v neživých soustavách.

s. 142-3: Jacques Monod, další molekulární biolog a držitel Nobelovy ceny, tuto myšlenku jasně vyjádřil ve svém slavném eseji Chance and necessity: “Úhelným kamenem vědecké metody je postulát, že příroda je objektivní. Jiným slovy systematické popírání toho, že pravého poznání lze dosáhnout interpretací fenoménů z hlediska konečných záměrů … Tento ryzí postulát nelze dokázat, protože je nemožné prokázat neexistenci nějakého záměru kdekoli v přírodě. Nicméně postulát objektivity je bytostnou součástí podstaty vědy a byl vůdčím prvkem celého jejího obrovského rozvoje pod tři staletí. Je nemožné se mu vyhnout, aniž bychom vybočili z domény vědy samotné.”

2) Darwinismus

Jak říká M. Kosina, darwinismu je pouze teorie, navíc dost špatná teorie. Jelikož ale věří v Boha a je zřejmě kreacionista, tak jsem tomu nepřikládal zas takovou váhu. Je ale zřejmě pravda, že evoluční teorie je dost hrubá, nedá se její pomocí vysvětlit spousta věcí a po celou dobu její existence s ní spousta lidí vede spory. Podle darwinismu, aspoň tak si to představuji, je celý vývoj života na planetě založený na schopnosti přizpůsobit se okolním podmínkám. To není vůbec špatná myšlenka a vychází z naší přirozené zkušenosti – abych někde přežil, musím se přizpůsobit, tj. zařídit se tak, abych neumřel. Jenže, jak dokazuje spousta různých lidí, mnoho jevů v přírodě se takhle vysvětlit prostě nedá.

s. 141: Wallace a Darwin současně přišli s myšlenkou ryze hmotného mechanismu, jímž vysvětlovali evoluci druhů. Podle jejich teorie přirozeného výběru procházely organismy od jedné generace k další nepatrnými změnami, které se v zápase o přežití buď udržely, anebo byly eliminovány. tato myšlenka spočívala na tautologickém argumentu: Ti, kteří přežijí, jsou ti nejzpůsobilejší k přežití.

s. 141: Teorie přirozeného výběru došla mezi vědci obecného uznání až s objevem struktury a role DNA v padesátých letech dvacátého století. Molekula DNA totiž dokazovala materiální charakter dědičnosti a zároveň také poskytovala onen chybějící mechanismus. Jelikož DNA se samoduplikuje a svou informaci předává proteinům, biologové dospěli k závěru, že informace je vždy předávána pouze tímto směrem a nepřenáší se z proteinů zpět k DNA, tudíž ke genetickým variacím musí nutně docházet výhradně v důsledku chyb v procesu duplikace. Francis Crick označil tuto myšlenku za ústřední dogma mladé vědní disciplíny nazvané molekulární biologie. Náhoda je jediným pravým zdrojem inovace, napsal.

3) Od biologie k hermeneutice živého

“Jak by mohla být příroda nevědomá, když je naše vlastní vědomí přírodu vytvořeno?” To je pro mě velice silný argument. Co se tu myslí přírodou? Co se tu myslí pojmem “vytvořit”? Příroda tvoří? Je snad příroda nějaká bytost? Gaia? A co je to vlastně vědomí, když ho chápeme jako přírodní produkt? Je vědomí přírodní jev na stejné úrovni jako duha nebo eroze? Je vědomí nejvyšší stupeň sebemanifestace bytí?

s. 143: Genetický kód obsahuje šedesát čtyři tří písmenných “slov”, z nichž všechna mají význam, včetně dvou interpunkční značek. Jak zdůrazňuje lingvista Roman Jakobson, takové systémy byly až do objevu genetického kódu považovány za “výlučně lidský fenomén” – to jest fenomén, jehož existence nezbytně vyžaduje přítomnost inteligence.

s. 145: Šamani říkají, že mluvit o světě duchů lze vhodným způsobem pouze v metaforách. A biologové tento názor sami potvrzují tím, že k popisu DNA, proteinů a enzymů užívají přesný soubor antropocentrických a technologických metafor. DNA je text, program či soubor dat obsahující informaci, která je čtena a přepisována do RNA kurýrů. Ti ji přenášejí do ribozomů neboli molekulárních počítačů, které převádějí instrukce pomocí genetického kódu. Budují celý zbytek buněčného aparátu, zejména proteiny a enzymy, což jsou miniaturní roboti, kteří utvářejí buňku a udržují ji v chodu. Jak by mohla být příroda prosta záměru, pokud skutečně odpovídá tomuto popisu biologů.

Zajímavé, že pro popis DNA volí vědci termíny ze slovníku kybernetiky a počítačové techniky. Na jednu stranu se v tom odráží usilovná snaha eliminovat živoucí povahu genetické informace, z jiné perspektivy je v tom ale možné zahlédnout neúmyslnou atribuce živosti výpočetním strojům a robotům.

s. 146: Biologie si tuto otázku zkrátka neklade. DNA je prostě chemická kyselina deoxyribonukleová, abychom byli přesní. Biologové ji popisují zároveň jako molekulu i jako jazyk, považují ji za informační substanci života, ovšem nepřipouštějí, že by mohla mít vědomí či byla živoucí, jelikož chemické látky jsou ve své podstatě neživé.

s. 146: Lidský mozek je sídlem našeho vlastního vědomí a je utvořen podle instrukcí obsažených v naší DNA. Jak by mohla být příroda nevědomá, když je naše vlastní vědomí přírodou vytvořeno?

3) Racionalismus

Téma draka, halucinogenů, vizí a náboženství samozřejmě naráží na hranice vědecké (tj. logické, dokazující, pojmové, pozitivní) racionality. U Narbyho je navíc dobře viditelné, že právě v konfrontaci s šamanismes, tj. nejstarší lidskou kulturní tradicí, se racionalismus řecko-evropského typu ukazuje jako kulturní a mocenský nástroj, který s sebou přinesla silnější kultura, aby ovládla tu “slabší”. Jenže kdo je tu silnější a kdo je slabší je vlastně tváří v tvář ekologické krizi a faktu přelidnění velice sporné. Kdysi jsem považoval řeckou filozofickou emancipaci od náboženství za skvělou věc. Náboženství je přece opium lidstva. Je iracionální, nedokázané a nedokazatelné, je to nástroj ovládání a zotročování. Tak jsem uvažoval a řekl bych že nejen já. Teď už v tom tak jasno nemám. Moc si vždycky najde způsob, jak se projevit. Rozum použitý ve jménu ovládnutí a zotročení je špatný stejně jako náboženství použité stejným způsobem. Arogance vědy je stejně debilní jako arogance víry. Je třeba používat různých nástrojů a přestupovat mezi diskurzy.

s. 147: Racionální přístup má tendenci bagatelizovat to, čemu nerozumí. Jen co první antropologové překročili hranice racionálního světa, spatřili primitivy a podřadná společenství. Když se setkali s šamany, považovali je za duševně choré. Racionální přístup vychází z myšlenky, že všechno je vysvětlitelné a že záhady jsou v jistém smyslu nepřítelem.

s. 148: Problém netkví ani tak v tom, že věda má svá a priori, nýbrž v tom, že nejsou jasně vyslovena. Pokud by se biologie tváří v tvář “záměrnosti”, již příroda očividně na všech úrovních projevuje, vyjádřila ve smyslu “někdy ji pozorujeme, ale nemůžeme o tom diskutovat, aniž bychom opustili vědecký přístup jak ho chápeme my”, všechno by bylo jasnější. Jenomže biologie má sklon promítat si svá vlastní a priori do reality, kterou pozoruje, a tedy tvrdí, že samotná příroda postrádá záměr a smysl. A to je snad jedna z nejpodstatnějších věcí, které jsem se během svého výzkum dozvěděl: Vidíme, co věříme, že vidíme – a ne obráceně.