A) RECEPTORY
Rozumím tomu asi tak, že podle Narbyho působí halucinogeny na serotoninové receptory a ty zase povzbuzují činnost DNA

Model serotoninového receptoru

s. 131: Zatímco vědci už více než čtvrt století věděli, že molekuly, jako je dimetyltriptamin, psilocybin a dokonce LSD se podobají neurotransmiteru serotoninu, až v devadesátých letech dvacátého století objevili existenci minimálně sedmi různých typů serotoninových receptorů, ve vztahu k nimž má každý z halucionogenů svůj specifický způsob fungování. … Když molekula serotoninu podráždí vnější část tykadla, to pak vyšle signál dovnitř buňky.

s. 132: Spojení tedy existovalo, ovšem stále ještě nebylo dostatečně jasné. Zvýšení aktiviny DNA po přísunu serotoninu bylo sice měřitelné, leč řetězec reakcí odehrávajících se uvnitř buňky počínaje tykadly až po buněčné jádro zůstával hypotetický. Pokud vím, současný výzkum neurologických mechanismů halucinogenů končí právě u otázky receptorů. Obrazně řečeno je to, jako bychom v současné chvíli sice věděli, odkud se bere elektřina a kde se nachází zástrčka, avšak stále nerozuměli tomu, jak vlastně funguje televize

s. 133: Mnozí vědci na základě svých výzkumů naznačovali, že DNA sehrává roli v halucinačních mechanismech. Badatelé si nebyli vědomi toho, že DNA v holém stavu v biologické realitě zkrátka neexistuje, nýbrž že je vždy v buněčném jádru obalena proteiny a že do samého buněčného jádra nikdy nepronikají molekuly halucinogenů zvnějšku. Teprve až v osmdesátých letech vědci pochopili, že halucinogeny stimulují receptory nacházející se na vnější straně bunečné membrány.

B) FOTONY
K činnosti povzbuzená DNA pak spustí zvýšenou produkci signálů, které vyvolávají vizuální vjemy. Musí ale následovat další krok, protože kdybychom se tady zastavili, tak by to byl zřejmě důkaz toho, že halucinace jsou pouhé iluze – vnitřní stavy navozené změnou neurochemie mozku. Narby se ale snaží dokázat, že halucinace je forma komunikace. Že během halucinace existuje spojení nejen mezi drogou a mozkem, ale také mezi mozkem a vnějším světem. Otázka zní, v jakém médiu tato komunikace probíhá, co je vysílač a co přijímač.

Sibiřský šamanský buben s vyobrazením tří úrovní světa a axis mundi

s. 133-134: Stejně jako Axis Mundi z šamanské tradice má DNA tvar točitého žebříku (či liány …); podle mé hypotézy byla tedy DNA, stejně jako axis mundi, zdrojem šamanského poznání a vizí. Abych se o tom ujistil, potřeboval jsem porozumět tomu, jak může DNA vysílat obrazovou informaci. Věděl jsem, že vysílá fotony, které jsou elektromagnetickým vlněním.

s. 134: Díky vývoji citlivého měřícího zařízení v raných osmdesátých letech dvacátého století tým vědců prokázal, že buňky všech živých organismů vysílají fotony v množství přibližně až 10 jednotek za sekundu na jeden centimetr čtverečný plochy. Dokázali rovněž, že vysílačem fotonů je DNA. Při četbě jsem se ke svému velkému překvapení dozvěděl, že vlnová délka, na níž DNA fotony vysílá, přesně odpovídá úzkému pásmu viditelného světla – Její spektrální rozložení se pohybuje v rozsahu od infračerveného (asi 900 nanometrů) po ultrafialové (až 200 nanometrů)

s. 134: Podle badatelů, kteří prováděli jeho měření, je tak slabé, že odpovídá intenzitě záření světla svíčky na vzdálenost asi deseti kilometrů, avšak zároveň je překvapivě vysoce koherentní ve srovnání s lasere. Jak může být ultraslabý signál vysoce koherentní? Jak může být svíčka hořící ve vzdálenosti deseti kilometrů srovnávána s laserem?

s. 135: DNA vyzařuje fotony natolik rovnoměrně a pravidelně, že vědci tento fenomén přirovnávají k ultraslabému laseru. Koherentní zdroj světla, jako je laser, je vnímán v jasných zárivých barvách, světélkování a vytváří dojem holografické hloubky.

s. 135: Detailní popisy halucinačních prožitků vyvolaných ayahuskou se bez výjimky zmiňují o jasných zářivých barvách. Podle autorů studie o účincích dimetyltryptaminu pokusné osoby popisovaly barvy jako jasnější, intenzivnější a mnohem sytější, než jaké vnímáme v běžném stavu vědomí nebo ve snech.

s. 135: Na základě této spojitosti jsem si nyní dokázal představit neurologický mechanismus zapadající do mé hypotézy: molekuly nikotinu nebo dimetyltriptaminu obsažené v tabáku a ayahuasce aktivují své příslušné receptory, které spustí řetězec elektrochemických reakcí uvnitř neuronů, což vede ke stimulaci DNA, a zvláště k vysílání viditelného vlnění, které šamani vnímají jako halucinace. Právě zde tkví, domnívám se, zdroj poznání: DNA, která žije ve vodě a vysílá fotony jako vodní chrlící oheň

Model fotonu podle Jan-Henrika Andersena – viz Seized matter: perception of extreme unseen

s. 136: Pokud je má hypotéza skutečně správná, pak by mělo být možné najít spojovací článek mezi fotony a vědomím. Badatelé věnující se výzkumu na tomto novém vědeckém poli považují biofotonové záření převážně za “buněčný jazyk” či za způsob “nehmotné biokomunikace mezi buňkami a celkem organismu”. Buňky využívají tohoto vlnění k řízení svých vlastních vnitřních reakcí stejně jako ke vzájemné komunikaci mezi sebou, ba dokonce mezi organismy.

s. 137: Nakonec jsem se ho (Fritze-Alberta Poppa) zeptal, zdali někdy uvažoval o možné souvislosti mezi fotonovým zářením DNA a vědomím. Odpověděl mi: “Ano, vědomí by mohlo být elektromagnetickým polem, které vznikne sjednocením tohoto záření. Ale, jak jistě víte, naše poznatky o neurologické podstatě vědomí jsou dosud ještě velmi omezené”

C) KRYSTALY
DNA je pro Narbyho očividně jak vysílačem, tak přijímačem. DNA je vlastní médium halucinogenní zkuše-skutečnosti, která je v posledku komunikací biosféry se sebou samou uvnitř sebe sama.

Model kystalu křemíku

s. 137: Téměř při všech pokusech měření biofotonů, které byly prováděny, používali vědci kysličník křemičitý. Již v r. 1932 A. Gurvich zaznamenal, že buňky oddělené clonou z kysličníku křemičitého se navzájem ovlivňují v reprodukčním procesu, což se nedělo v případě kovové clony. Vyvodil z toho, že buňky vysílají elektromagnetické vlny, jejichž prostřednictvím komunikují. Trvalo ovšem déle než půl století, než byl vyvinut fotoelektrický násobič, který byl schopen toto ultraslabé záření změřit. Plášť tohoto přístroje je rovněž vyroben z křemene… Křemen je krystal, což znamená, že má vysoce pravidelnou stavbu atomů, které vibrují na velmi stálé frekvenci. Tyto vlastnosti z něj činí vynikající receptor a zároveň i emitor elektromagnetického vlnění. Právě z toho důvodu se křemíkový krystal využívá v radiopřijímačích, hodinkách a dalších elektronických zařízeních.

s. 137-138: Křemenné krystaly také používají šamani po celém světě. Jak píše Gerardo Reichel-Dolmatoff. “Krystaly křemene sehrály významnou roli v šamanské víře a praktikách mnohokrát v dějinách a v mnoha oblastech světa. Setkáváme se s nimi často již v prehistorickém kontextu. Měly výsadní postavení ve starověké alchymii, čaredějnictví a magii …

s. 138: Jak vysvětluje molekulární biolog Maxim Frank-Kamenetskij, DNA je také krystal. “V DNA jsou páry bází uspořádány jako v krystalu. Nicméně jedná se o linerání, jednorozměrný krystal, kde má každý pár bází pouze dva sousedy. Krystal DNA je aperiodický, jelikož sekvence párů bází je stejně nepravidelná jako sled písmen v souvislém tištěném textu. Čtyři základny DNA jsou hexagonální stejně jako křemenné krystaly, ovšem každá z nich má mírně odlišný tvar. … V těchto sekvencích se DNA stává pravidelným uspořádáním atomů, periodickým krystalem, který by mohl mít schopnost, analogicky s křemennými krystalem, zachytit stejné množství fotonů jaké vysílá.

s. 139: Navzdory mnoha nejistotám bych se rád pokusil rozvinout svou hypotézu: Co když DNA stimulovaná nikotinem či dimetyltryptaminem aktivuje nejen své fotonové záření (které naše vědomí zaplaví v podobě halucinací), ale aktivuje i svou schopnost zachycovat fotony vysílané globální sítí utvářenou všemi živými bytostmi fungujícími na základě DNA? Pak by to znamenalo, že zdrojem obrazů je samotná biosféra, kterou lze považovat za “víceméně plně propojenou jednotu”