Dopisy o Yage (ayahuaska), s. 80 – 81

Ale abych to zkrátil, včera večer jsem přišel zpátky na obřadné skupinové setkání v chatrčích – tentokrát byl nápoj čerstvý a podával se s veškerými obřady – několik minut měkce prozpěvoval (a vyfukoval cigaretový nebo dýmkový kouř) nad hrnkem – zapaluju cigaretu, vypouštím obláček kouře přes hrnek a vyprázdním ho. Viděl jsem létavici – Aerolit – než jsem vešel, a úplněk, obsloužil mě jako prvního – pokládám se, očekávaje Bůhví jakou další příjemnou vizi, a pak jsem se začal rozjíždět – rozpoutal se kolem mě celý ten zasraný Kosmos, myslím, že to bylo nejhorší a nejsilnější, co jsem kdy zažil – (harlemskou zkušenost, která byla Přirozená, stále ponechávám nerozhodnutou. LSD bylo Dokonalost sama a vrchol, ale nedostalo mě tak hluboko ani tak strašně do věci). Poprvé jsem si začal uvědomovat, že mé obavy z moskytů a ze zvracení byly hlouposti, protože v téhle velké sázce šlo o život nebo Smrt – cítil jsem se tváří v tvář Smrti, moje lebka, i s mými vousy na hrnčířském kruhu na verandě se koulela dopředu a zase zpátky, až se nakonec ustálila, jakoby v napodobení posledního fyzického pohybu, který učiním, než klesnu do skutečné smrti – udělalo se mi špatně, vyběhl jsem ven a začal zvracet, vše pokryté hady, jako Hadí seraf, kolem mého těla v aureole barevní hadi, připadal jsem si jako had dávící vesmír nabo Jivaro v čelence s jedovatými zuby, zvracející z vědomí vraždy Univerza – má příští smrt – příští smrt všech – všeho nehotového – já nehotový – vše kolem mě, na stromech rámusení oněch přízračných zvířat, ostatní pijáci zvraceli (normální součást Léčebných sezení) v noci v jejich hrozivé osamocenosti ve vesmíru – téměř ze sebe vydávili vůli žít a být uchování v tomto těle.

Poprvé, mnohem silnější než nápoj, který jsem měl v Limě, ayahuasku lze plnit do lahví a převážet, vydrží silná, pokud nezfermentuje – potřebuje dobře uzavřenou láhev. Vypil jsem šálek – byla už pár dní stará a také trochu zkvašená – stahuji se zpátky a po hodině jsem začal vidět či cítit to, o čem jsem si myslel, že je Veliké bytí nebo jeho částečný smysl, blížící se k mé mysli jako nějaká velká vlhká vagína – na chvíli se do ní stahuji – jediná představa, na kterou se zmůžu, je velká černá díra Boha-Nosu, kteoru jsem nakukoval do mystéria – černá díra, obklopená vším tvorstvem – zejména barevnými hady – vše skutečné.